Rumem s číslem 34 jsme skoro na konci série recenzí rumů z našeho slepého společného adventního kalendáře. Tento vzorek byl bonusový, otevírali jsme ho na oslavu první adventní neděle. A také byl kontroverzní, rozporuplné názory jsem slýchal, už když se tento rum otevíral hned po svém vydání.
Od RomDeluxe jsme v rámci kalendáře již měli dva rumy, oba ze série Collectors Series. Dnešní rum ale patří do cennější kolekce, do známé sady Wild Series. Na stránkách tu mám recenzi třeba čísla 2, Enmore 17 yo, nebo čísla 5, Guadeloupe 25 yo. Ochutnávaný vzorek je pak devátou lahví v této sérii.
Rum pochází z Jamajky, z palírny Long Pond. Je to melasový rum a měl by bát směsí kotlíkové i kolonové destilace. Starý je devatenáct let (destilace 2001 a lahvování 2020) a měl by být tropicky stařený. Zde se objevuje první kontroverze, protože rum nevypadá (barvou ani chutí) na devatenáctiletou tropicky stařenou Jamajku. Každopádně byl stočen tento jediný sud a vzniklo 2019 lahví o síle 59 %. Zajímavostí je, že vyšlo i několik větších lahví ve velikosti Magnum.
Jak tento rum chutná? Z této slepé ochutnávky mám jen jednodušší poznámky. Silně tu byl znát karamel, pak také želé bonbony a ovoce. Z toho nejvíc asi banány. Objevuje se trocha koření, také estery jsou zde znatelné, zužující trochu určení rumu. Celkově je nasládlý a sušší, šťavnatý a docela jemný. Vzhledem ke své karamelovosti a esterovosti bych hádal něco mezi Jamajkou, Guyanou a Mhobou. Ale devatenáctiletý Long Pond jsem tedy nepoznal.
Abych to trochu doplnil, tak kouknu i na poznámky z první ochutnávky tohoto rumu. To mi přišel dost sladký a jemný, krémový a ovocný. Možná tam byla trocha lepidla, ale nic co bych označoval za esterové. K tomu tam byly například brusinky. Ale jinak to sedí, tady bych Long Pond nehledal. A od devatenácti let v tropech bych také čekal něco jiného.
