V rámci slepé degustační akce (kterou jsme nazvali Tajný ježíšek 2022), jsme nyní v druhé skupiny vzorků. Ta obsahuje nerašelinné skotské single malt whisky, v silách alkoholu mezi 43 a 50 procenty. Také se povedlo, že většina místních kousků byla spíše sladšího nebo lehčího stylu.
Dnešní whisky pochází z palírny Tormore, o které přiznám se jsem doteď neslyšel. Palírna se nachází ve Speyside, dokonce i poměrně blízko řeky Spey. Patří k prvním z nových palíren, založena byla až v roce 1958 a dokončena byla o dva roky později. Začínaly se čtyřmi destilačními kotli, později byla palírna vylepšena o další 4. Protože se nachází v lesnické oblasti, kotle byly upraveny pro topení štěpkou, odpadem ze zpracování stromů. To je ale tak všechno zajímavé, co jsem našel. Takže možná ani není tak nezvyklé, že jsem o nich neslyšel. Palírna svou whisky prodává i nezávislým bottlerům, má ale i svá vlastní plnění. Aktuálně by to snad měli být 14 a 16 let staré whisky, v minulosti prodávali třeba pětiletou, desetiletou a dvanáctiletou.
Ochutnávaná Tormore tedy patří k oficiálnímu plnění palírny. Konkrétně jsme ochutnávali várku s označením B1309, která se lahvovala v září roku 2013. Jedná se o šestnáctiletou whisky, pálila se tedy nejspíš v roce 1997. Použité whisky zrály v sudech z amerického dubu, nejspíš tedy použitých bourbonových sudech. Síla zde byla vybrána zajímavých 48 % alkoholu.
Vůně je suchá, sušší a také méně sladká. Je dost bonbonová, cítím zde například cukrové PEZ. Nebo také hroznový cukr. Dále jsou tu svěží tóny čerstvého moštu a nakyslého vína.
Chuť už je sladká hodně, může za to hlavně sladké víno a sušené ovoce. A ony i ty cukrové bonbony. Opět se objevuje mošt, novinkou jsou tóny suchého dřeva. Celkově je chuť šťavnatá a silná, je plná a docela intenzivní. A také příjemně svěží. Při srovnání bych řekl, že je jemnější než Glenlivet 2007 SV.
Dozvuk pokračuje v zavedeném směru. Hodně znát jsou cukrové bonbony, s nimi jsou tu suché medové tóny. Je asi těžší a sladší, zároveň je ještě sušší a aromatický. A také působí dlouze.
První setkání s Tormore přineslo opravdu povedenou whisky. Je líbivá a hodně bonbonová, také je díky tomu sladká. Dost mi chutná, řekl bych tak nastejno se zmiňovaným Glenlivetem. Ani jeden z nich u mě degustační flight nevyhrál, to se povedlo jiné whisky. Ale to znamená pouze, že se objevilo něco ještě lepšího. Protože Tormore samotný je výbornou whisky sladšího stylu. A protože palírnu neznám, tak také moc příjemným objevem. Když ale koukám, že se stařilo pouze v AO sudech, bylo by zajímavé najít, kde se tato sladkost vzala.
I tato whisky si v celkovém hodnocení vedla dost slušně, s průměrnou školní známkou přibližně 1,85 se pořád nachází v oblasti velmi dobrých whisek, podle čísel je jen o ždibíček horší než Tobermory Manzanilla a o kousíček lepší než Glenlivet SV. Ten byl zase ale oblíbenější. A bohužel se tak u nikoho neumístila na místech vyžadujících zveřejnění, konkurence tu byla zajímavější. V poznámkách vidím svěží i sušené ovoce, máslovost a bylinkovost. Pak také ořechy a různé čokolády s dřevitostí. Když se koukám, jak ji kolegové popisují, jsou to: velmi příjemná, vyvážená, velmi pitelná, překvapivá, jednodušší i různorodá. Je to prostě tak nějak výborná whisky, zastíněná ještě lepšími kousky.
