Rum návštěva ve Šnekolendu

Šnekolend, to je music bar v Rokytnici nad Jizerou. Za svůj nezvyklý název vděčí přezdívce svého majitele, za barem potkáte dokonce snad celou jeho rodinu. Já jsem sem zavítal jednou už před lety a ani mě nenapadlo, že zrovna tento jeden víkend si to zopakuji.

Na tento večer jsem už totiž měl jiné plány, které jsem tedy nakonec upravil. A za to může jeden z barmanů a synů Šneka, způsobil to fotkou otevřené láhve Navy Island Oloroso a pozváním všech ve skupině Rum CZ/SK. Navy Island Jamaica Navy Strength mi totiž chutnal a limitovanou láhev této značky jsem ještě neochutnal, objevila se tedy chuť a nový plán večera.

Prvním ochutnaným rumem bylo tedy lákavé Navy Island Oloroso. Jedná se o limitovanou edici rumu, v Evropě by jich mělo být 1824. V lahvi najdeme směs jamajských rumů (většinou kotlíkových) ze třech různých palíren, stařených v tropických podmínkách v sudech po bourbonu. Rum následně dozrával alespoň 1 rok v sudech po španělském Oloroso sherry. Síla byla zvolena 46,3 % – dost málo aby rum zůstal přístupný a jemný, zároveň dost na přinesení výrazné chuti. Prodávat se začal v roce 2021 a i když je nyní většinou vyprodaný, třeba se ještě povede ho někde sehnat.

Vůně je hezky nasládlá a měkká, je velmi příjemné přivonět. V první vlně cítím rozinky a připálený karamel, později se přidají tóny třešní a višní. V pozadí pak nacházím opálené dřevo a čokoládu.

Chuť je pěkně plná a silně nasládlá. Jsou zde rozinky a tóny sherry, doplněné je to vše jemnou dřevitostí a sladkými višněmi. Jsou to takové višně v hořké čokoládě v dřevěné misce.

Dozvuk je lehce sladký a velmi jemný a plný. Jen je trošku jednoduší, zbyly tady hlavně rozinky s karamelem.

Co říci o tomto rumu jiného, než že se povedl. Krásně se mu povedlo strefit elegantní styl, kterým bude zajímavý pro spoustu lidí. Svou chutí zaujme neprotřelé rumaře, těm pokročilým zase nabídne neskutečně pohodový odpočinkový rum. Kombinace lehce vyšší síly a lehké sladkosti se tu povedla. Je přístupný a velmi pitelný, možná až nebezpečně. Takto si představím rum, u kterého bych vydržel bez problémů celý večer.

Ve Šnekovi jsem u něj ale celý večer nezůstal, místo toho jsem ochutnával, co mi přišlo pod ruku. Jedním z diskutovaných témat byly i rumy Don Papa. Možná i proto, že na bar zrovna dorazila láhev s novou recepturou, nyní splňující legislativní požadavky. A tedy se sníženým obsahem cukru a možná i bez dalších přídavků.

Prvního, čeho jsem si všiml už ve vůni, je absence vanilky. Ta byla v původním Papovi velmi silná a zde snad není vůbec. Nebo možná ano, ale ten rozdíl je tak velký, že to tak vypadá. Druhý poznatek je pomerančovost, tento rum je opravdu výrazně pomerančový. Prostě pomeranče a pomerančová kůra. Takhle silně jsem je v původní verzi necítil, možná tam ale trochu někde byly. A do třetice mi tento rum přijde rozumně sladký, možná dokonce svěží.

Ve výsledku vlastně docela příjemný a pitelný rum. Asi ho budu muset ještě někdy vyzkoušet, ale většina rozporuplných věcí z původního Dona Papy je pryč. Tento už stojí alespoň za ochutnání.

Celý večer se ale netočil jen kolem rumu, dvakrát jsem zabrousil i do vod whisky, konkrétně do Ameriky. Jednou to byl čistý bourbon, jednou to byl ikonický koktejl z Jack Daniel’s.

Po debatách o whisky z Ameriky jsme se dostali k bourbonu Wild Turkey 101, jako ke kombinaci pěkné síly, chuti i ceny. Tento bourbon se vyrábí v Kentucky z kukuřice, žita a ječmene, obsah žita by měl být větší než u klasických bourbonů. Zraje ve velice silně vypalovaných sudech, ve kterých si poleží 6 až 8 let. Lahvován je pak v zajímavé síle 101 proof, tedy 50,5 %.

Vůně je velmi jemná, i když trochu zastřená. Alkohol zde není vůbec znát a cítím tady dřevo připomínající třešňové pecky. V chuti už víc připomíná bourbony, co znám. Je svěže dřevitý a navíc s tóny připomínající lák od okurek. Ale v dobrém, jen nevím jak to jinak popsat. V dozvuku je pak znát dřevo i ostře, za ním je výrazná obilnost. Je pěkně výrazný a dlouhý. Celkově je to pitelný a silný bourbon za směšně malou cenu 520 Kč.

Lynchburg Lemonade je takový domácí cocktail z Jacka. I když ten nejspíš historicky vznikl z míchání domácí citrusové limonády s Jackem, tato oficiální barová verze má místo domácí limonády čerstvou citronovou šťávu, pomerančový likér a limonádu kupovanou. Často Sprite, nebo podobné.

A já si na takový koktejl rozhodně stěžovat nebudu. Je velmi osvěžující, ne moc sladký a velice pitelný. Je v něm znát dost Jacka pro whiskaře a asi i dost málo pro newhiskaře. Já s ho rozhodně namíchám i sám. Tak to by na jeden večer bylo víceméně vše, příště budu muset zase zaskočit.