Dnes recenzemi z loňského tajného whisky ježíška pokračujeme v degustační skupině skotských rašelinných whisky, které nejsou v sudové síle. Prvním vzorkem byla nezávislý whisky Mac-Talla, dnes se podíváme na první whisky Ledaig. Jednu whisky ze stejné palírny jsme tu ale už měli, byla jí Tobermory 12 yo Manzanilla.
Palírna Tobermory se nachází na skotském ostrově Mull, ne tak daleko od známějších ostrovů Islay a Jura. Založena byla v roce 1798, od roku 1823 pak pálila naplno. Na začátku se jmenovala Mull podle ostrova, poté byla známá pod jménem Ledaig, napotřetí pak přijala jméno Tobermory. Také byla v průběhu 20. století třikrát uzavřena a znovu otevřena. Aby to nebylo matoucí, základní whisky této palírny je nenakouřená a jmenuje se stejně jako palírna, zatímco rašelinná whisky se označuje historickým názvem Ledaig.
Dnes se tedy zaměřím na whisky Ledaig, rašelinnou polovinu místní nabídky. Základní core range tvoří tři plnění, s označením věku je tu desetiletá a plnoleté osmnáctiletá whisky. Třetím je Ledaig Rioja, whisky finišovaná v sudech po stejnojmenném sladkém víně. A podobně jako Tobermory, i zde je časté ředění na sílu 46,3 %.
Mnou ochutnávaný Ledaig nepatří do core range, je ale limitovaným plněním palírny. I přesto má stejnou sílu alkoholu jako core range whisky. Jedná se o součást Vintage, tedy ročníkové edice. Whisky byla vypálena v roce 1996 a stočena v roce 2015. Je to tedy nejspíš osmnáctiletá nebo devatenáctiletá whisky. Zrála pravděpodobně celou dobu v sudu po španělském sherry Oloroso, nikde se nepíše nic o finiši.
Už první přivonění tu ukazuje, že mám nalitou rašelinnou whisky. A to i přesto, že rašelina je tu spíše jemná a sladká. Kromě ní jsou zde ale také tóny ji doprovázející, zasmrádlost až tvarůžkovost a čokoláda s praženou kávou. Zároveň se také objevují tóny sušeného ovoce a vína, někdy sladkého, někdy nakyslého. Celkově je vůně lehčí i jemná, je také nasládle zatuchlá a nakysle kouřová. Rozhodně ale potřebuje trochu času na rozvonění.
Chuť je překvapivě jemná a lehčí, je plná a sladká. Nejprve cítím silně hořkou čokoládu a něco, co mi hodně připomíná černé pivo. K tomu se chutí prolíná lehká rašelina a sladká zemitost. Opět se objevuje kyselé víno, celé je to zasmrádlé až jodové. Dále tu nacházím stopy sýra a slanosti. Celkově je chuť plná, možná trochu šťavnatá ale po čase i pichlavá.
V dozvuku již sladkost chybí, je zde také více dřevitosti. Ze začátku je rašeliny méně, a když už, tak je docela ostrá. Je ale opět doprovázena hořkou čokoládou a tady ještě opáleným dřevem. Také je zasmrádlý a šťavnatý, není to tady ale určující. Například víno už zde nenacházím.
Tato whisky chce čas. Potřebuje rozvonět a potřebuje se otevřít. A popíjet se musí také pomalu. Já bych si ji užil asi nejvíce jako whisky na začátek večera. Obstojí i samostatně, zároveň ale může být pěkný zastavením před dalšími kousky.
Celková známka u této whisky je 1,92. Znamená to, že se jedná o výbornou whisky, která ale v této akci byla zastíněna konkurencí. Nachází se totiž pořád v lepší polovině všech vzorků, byla také jednou umístěna mezi nejlepší a jednou i mezi nejzajímavější whisky. Na nějaké formě smrádku se mezi kolegy shodujeme, popisovali ho například jako zatuchlost a sírovost, zeleninu, venkov nebo plast. I tento styl kouřovosti si vysloužil pár poznámek, jako například uzené maso či barbecue, nebo trefně pivo a cigaretu. Co z toho tu najdete už pak musíte říct sami.
