V dubnu jsem se zúčastnil další online degustace pořádané Olomouckým Back Stuff Irish Pub & Whisky Bar, nyní ve spolupráci s Hedonism Spirit. Úvod této degustace tvrdí, že dřevo tvoří 80 % výsledné chutě a vůně ve whisky a jejím cílem proto bylo představit palírnu Glenmorangie, která je průkopníkem ve staření v různých typech sudů.
Ještě mi zbývá podotknout, že tato degustace měla docela matoucí název. Oficiálně byla pojmenovaná jako „Wood Maters!“, což mělo pravděpodobně být Wood Matters. No a zase podle připravené podložky se degustace jmenovala „All About Wood“. Více už to řešit nebudu, pořád jde pochopit, že se točila kolem dřeva.
Palírna Glenmorangie se nachází ve skotské vysočině a byla oficiálně založena v roce 1843. Tradice pálení ale v této oblasti byla už skoro 100 let předtím. Až do roku 2004 byla palírna nezávislá, nyní je pod kontrolou společnosti Moet Hennessy.
Napadají mě dvě hlavní zajímavosti o této palírně. První je, že v této palírně provozují nejvyšší destilační kotle ve Skotsku. To prý přináší chutnější whisky. Druhou věcí, kterou je palírna známá, je její experimentování. Jak už bylo řečeno v úvodu, Glenmorangie je známá svým využíváním různých zajímavých sudů pro zrání. Kromě těch, co jsme ochutnávali na degustaci, jsou to například sudy po portském, sauternes, burgundském, nebo různých druzích sherry a jiných vínech.
Když se podíváme na oficiální stránky palírny, je vidět moderní a živý svět. Jsou barevné a interaktivní, plné nápaditých fotek a třeba i koktejlových receptů. V tomto moderním stylu například palírna aktuálně vypouští X by Glenmorangie, single malt whisky určenou právě na míchání.
Degustace byla zahájena nejzákladnější Glenmorangie vůbec, desetiletou The Original. Je to velmi jemná whisky, lehce pitelná. Jako jednodušší whisky na začátek hezky obstála, nebál bych se jí ani samostatně. Pokud se bavíme o základních whisky se 40 %, chápu proč je tato oblíbená.
Poté jsme se posunuli ke starším lahvím, dvěma kouskům z už nevydávané série Wood Finish. My jsme měli edici ze sudů po portském a edici ze sudů po madeiře. U portského vliv vína nebyl tak silný a celkově to byla krásně jemná vyvážená whisky. Madeira pak byla znatelně sladší a intenzivnější, takový posun k dezertním whisky a pouťovosti.
Dále jsme udělali krok stranou od whisky a ochutnali Lustau Amontillado Los Arcos sherry. To bylo lépe pitelné, než oloroso sherry, které jsem ochutnával na předchozí degustaci. Silně připomínalo takový nesladký likér. Jako navázání na toto sherry jsme ochutnali Glenmorangie Dornoch, limitovanou whisky, která dozrávala právě v amontillado sherry sudech. Byla to pěkně krémová a čokoládová whisky, která ale trochu zapadla oproti ostatním vzorkům.
Další ochutnanou whisky byla A Tale of Cake, taková barevná a moderní limitovaná edice pro rok 2020. Ta dozrávala v sudech po tokajském víně a přinesla chuť, která se nedá nazvat jinak než „dezertní“. Po ní následovala Malaga Cask Finish, dvanáctiletá whisky, která zrála poslední 4 roky v sudech po sladkém víně Malaga ze španělské Andalusie. Zde byl vliv vína zajímavý, nejvíce rozdílný od ostatních. A zatím to vypadá, že tato láhev bude bez problému dostupná.
Posledním vzorkem večera byla Allta, limitovaný experiment z roku 2019. Na rozdíl od ostatních, tato whisky nestojí na dřevě, spíše naopak. Pro její zrání totiž byly použity primárně takové sudy, které whisky ovlivnili méně. To proto, aby vynikla čistá chuť této whisky, pro kterou byl ječmen kvašen divokými kvasinkami, místo těch šlechtěných. Je pravda, že whisky chutnala jinak a zasloužila by si další zkoumání. Ve srovnání s ostatními ale působí pikantněji a přímočařeji, sudy po vínech ostatním přinesli větší bohatost.