V rámci slepé degustační akce, kterou jsme nazvali Tajný ježíšek 2022, se dostalo i na whisky z Kanady. Není tak nečekané, že se zařadila spíše do exotické skupiny, kde konkurovala třeba blendům a starším lahvím. Konkurencí tedy byly The Famous Grouse z roku 1987, Glen Deveron z roku 1986, japonský blend The Nikka a pomerančem vylepšený Compass Box Orangerie
Jako výrobce whisky Glen Breton vidím označenou Glenora Distillery. Ta se nachází v kanadském Novém Skotsku, na ostrově Cape Breton. Pálí se zde hlavně whisky Glen Breton, kanadská single malt whisky ve skotském stylu. Není to tedy tradiční kanadská (žitná) whisky a není také překvapením, že na tomto ostrově se původně usídlili osadníci ze Skotska. I když to chvíli trvalo, byla zde vybudována první single malt palírna v Americe a v roce 1990 se vypálilo prvních dvacet sudů severoamerické single malt whisky. V roce 2000 byla oficiálně vydána první whisky (osmiletá), v roce 2015 byla stočena i původní 25 yo whisky.
V současné době tvoří základ nabídky whisky desetiletá. A to buď pouze ze sudů z amerického dubu, nebo její verze dozrávající 4 měsíce v sudech po ledovém vínu. Dále je v nabídce whisky čtrnáctiletá a devatenáctiletá. Vydáno bylo ale víc limitovaných edic, které se v nabídce prostřídaly. A to od Fiddler’s Choice bez udání věku, až po zatím nejstarší whisky třicetiletou. A dnešní Battle of the Glen je jednou z těchto edic.
Značka Glen Breton se velice brzo po uvedení své první whisky dostala do legálních potíží. Skotská SWA totiž podala žalobu kvůli použití tradičního slova Glen v názvu whisky. Po devíti letech soudů bylo prohlášeno, že Glen Breton si své jméno může ponechat a že jako kanadská whisky s javorovým listem na lahvi není pro konzumenty skotské whisky matoucí. Na počest tohoto vítězství palírna vydala recenzovanou whisky, láhev s trefným názvem Battle of the Glen. Edice vyšla na veřejnost v červnu 2010 a jedná se o patnáctiletou single malt whisky v síle 43 %. O staření se nezmiňují, ale počítám hlavně s bourbonovými sudy.
Vůně této whisky je hodně jemná a měkká, zároveň ale slabší a méně výrazná. Když se snažím něco v ní objevit, nacházím stopy medu a trošku sladu a ovoce. Podle přivonění bych asi hádal nějaký skotský blend.
Chuť víceméně pokračuje v nastaveném stylu, je jemná ale málo výrazná. Také je docela sladká, to ve vůni znát nebylo. Cítím zde tóny sladu a medu, k tomu nějaké ovoce. Když si whisky nechám v ústech déle, přeci jenom ukáže nějakou výraznost. Ale bohužel také hrubost.
Dozvuk opět přinese už známou kombinaci. Cítím zde slad a med, k tomu ovoce. Působí více sladce, ale také pichlavě. Popsal bych ho jako výrazný, ale rychlý. Ukáže vše co má v příjemné síle a pak rychle zmizí.
Na papíru tato patnáctiletá single malt slibovala mnohem víc, než následně předvedla. Kdyby navíc stála třeba jako Glenfiddich 15 yo, možná by nahnala pár bodů. Ale ona stojí víceméně dvojnásobek a tady už je konkurence výrazně jiná. Když si vezmu, jaké whisky jsme ochutnávali v rámci této akce, Glen Breton znatelně zaostává. Radši bych si asi nalil i ten pětiletý Glen Deveron. Battle of the Glen není vyloženě špatná whisky, dá se pít a neotráví vás. Ale když ona nepřinese v podstatě nic zajímavého ani dobrého. Jsem rád za ochutnání, ale zopakovat to neplánuji.
Skupinu tato whisky rozhodně neuchvátila. Průměrným hodnocením se dostala jen o prsa korejské plavkyně před kontroverzní Compass Box Orangerie, podle bodů tedy skončila jako druhá nejhorší. Tady je ale jiný problém, v podstatě nikoho tato whisky nezaujala. Na patnáct let nepřinese dostatečnou hloubku ani jemnost. Pro většinu tato whisky skončila ve škatulce „bez problému vypít a ale pak už nikdy neopakovat“. Více než jen několik lidí našlo velmi výraznou ovocnost, která by se dala přirovnat i k ovocné pálence. Objevuje se tu vanilka, jednou dokonce přirovnaná k vaječnému likéru. Ale jak už bylo řečeno, celkově to není zajímavá ani dobrá whisky. Nejvíc za to stojí pěkný příběh a určitá jedinečnost. Protože kanadskou single malt jsem ještě neměl.
