Old Well ze Svachovky, to je česká whisky ve skotském stylu. Rodí se v jižních Čechách, jen kousek od Českého Krumlova. První nápad vyrobit whisky se objevil v roce 2013, chvíli po zprovoznění vlastního pivovaru, a v roce 2015 se již pálilo. Palírna byla pojmenována po staré kamenné studně, která se nachází na pozemku Svachovky. Vyrábí se zde single malt whisky, z nakouřeného i nenakouřeného sladu. Nejprve se používal ječmen ze sladovny Weyermann, později se přešlo na ten skotský, včetně slavné odrůdy Golden Promise. Ale v malém množství se navíc používá ještě i slad z Bruntálu. K práci se sladem se jistě hodí mít vlastní pivovar, který je hned vedle.
Vzhledem k mladosti místní whisky je velký důraz věnován sudům, ve kterých whisky zraje. Jmenovat mohu například sudy po whiskey Jack Daniels a bourbonech Wild Turkey a Makers Mark, po různých (hlavně fortifikovaných) vínech jako je sherry nebo portské, po kouřové whisky Laphroaig nebo jeden sud z japonské Mizunary.
Jako svou první ochutnávku této whisky jsem zvolil dvě velmi rozdílné plnění. Obě byla z první vydané série, byly to tedy whisky staré mezi třemi a čtyřmi lety. Pro mě tedy tyto dvě představovaly vstup do Svachovky a byla to taková zkouška Old Well.
S krásně sytou barvou jen po těch nekolika letech jsem ochutnal Virgin Oak. To je nakouřená whisky, která zrála ve vypáleném sudu vyrobeném z čerstvého dubového dřeva z Beskyd. Whisky byla lehce ředěná a je tak lahvovaná v síle 54,8 %. V současnosti již tato konkrétní v nabídce není, byl to pouhý jeden sud. Do prodeje se ale aktuálně dostává verze druhá, což je důvod k radosti.
Vůně je silná a výrazná, co v ní cítím se ale trochu mění. Odpíchnout se mohu od zemitosti a sladké rašeliny, tu zde cítím vždy. Ze začátku a při prvním ochutnání jsem zde kromě toho objevil i dost sladkého ovoce a ovocné sladkosti, nejvíce jablek. A trochu tady byly i čerstvé sušenky. Při druhém ochutnání a při dopíjení ovocnost ustoupila silně do pozadí a místo ní se objevilo výrazné a nasládlé dřevo. Rašelina je tu silná, ale jemná.
Chuť je plná a jemná, možná trošku sladší než jsem čekal. Je silná a šťavnatá, pěkně výrazná. Jsou zde tři hlavní tóny, které se proplétají celou chutí: Hutná zemitost, sladká rašelina a nasládlé dřevo. A že toho dřeva je zde hodně. Při prvních ochutnávce jsem také našel trochu kokosu, ovoce z vůně se schovávalo v pozadí. Druhá ochutnávka už byla bez ovoce, spíš se objevila medová sladkost.
Dozvuk je hezky jemný, i když kratší než bych chtěl. Sladká rašelina a šťavnatá zemitost tu přijdou první, za nimi je čerstvé dřevo s nasládlou medovostí a sladkým ovocem. Z ovoce se tu nejvíce objevují jablka, která byla znát už ve vůni. A výrazné dřevo je zde všude, spojující ostatní dojmy.
Tuto whisky jsem si užil a přišlo mi škoda, že je už vyprodaná. S příchodem nové verze se tu ale otevírá i nová příležitost, protože bych si uměl poradit i s celou lahví. Je spíše přímočará, vše se tu točí v trojici zemitost/rašelina/dub. Ale je to moc příjemná trojice, která si společně rozumí. Čerstvý dub dokázal tuto velmi mladou whisky velice změnit, nepůsobí vůbec mladě ani ostře.
Naopak velmi bledá je druhá ochutnaná whisky, která zrála v sudech používaných v palírně Laphroaig. V této první edici byla ředěna na 42,4 nebo 46,3 %, v druhé edici byla zachována jen silnější varianta. Aktuálně je k dispozici jejich limitovaný nástupce, který zraje v malém sudu po whisky Laphroaig Quarter Cask (a který zachoval ředění na 46,3 %). Já jsem ochutnával nejslabší verzi, tu silnější bych ochutnal možná radši.
Vůně je spíše sladká, nasládlá, také je lehká až trochu slabší. Je taková typicky rašelinná, řekl bych přímo pichlavě jodová a ostře popelavá. Při první ochutnávce víc vynikla její ovocnost. Byly tam jablka a zapařená sláma, možná trochu i citrusy. Celkově tak dost připomínala nakouřené Speyside whisky. Při druhé ochutnávce šlo ovoce do pozadí, místo toho jsem objevil sladkou zemitost a čokoládové bonbony, takové kakaové a přitom větrové kousky. Asi jako ty na obrázku.
Chuť by měla být u whisky asi to hlavní. Při první ochutnávce mi přišla jemná a plná, při druhé až hodně lehká, vodová. Celkově ji určitě nějaká výraznost chybí. Napoprvé jsem opět našel ovoce a dost jablek, sladkou ovocnost a šťavnatost. A k tomu prach a zemitost, přecházející do suché pichlavosti. Poté se vyprofilovala pichlavá zemitá rašelina a k ní želé bonbony. Když jsem našel plnost, nebyla zde jemnost. Když jsem našel jemnost, chyběla zas plnost.
Dozvuk je popelavě a sladce zemitý, také je skrytě sladký. Nejdříve to vypadalo na šťavnatá spadaná jablka a snad trochu medu, později se zase objevily svěží želé tóny, připomínající agricole rumy. Rozhodně by ale mohl být výraznější.
Tato whisky je rozporuplná. Je rozhodně rašelinná, těžko ale říct, co je ze sladu a co ze sudu. Také působí dost mladě. Není ostrá nebo nevyzrálá, jen mladá, chybí jí výraznost. I podle barvy by se dalo soudit, že sud od Laphroaigu už byl dost použitý a nepředal toho whisky tolik. Láhev bych si nekoupil, ale silnější varianta nebo várka s delším zráním by mohla být zajímavější. A podle prvního lehkého ochutnání Laphroaig QC to tak i bude.
Old Well Laphroaig je zajímavý experiment, jinou českou whisky zrající v sudu po skotské kouřovce jsem asi ještě neměl. A Old Well Virgin Oak je zase krásný případ, že čerstvý sud může zkrotit i mladou a výraznou whisky. U těchto dvou jsem se tedy nezastavil, o tom ale zase někdy příště.
