Spousta dobrých a zajímavých whisky se dala na Whisky Life Prague ochutnat i u stánku Hedonism Spirit. Na rozdíl od většiny stánků, které se soustředily na jednu či několik značek, tady byl výběr extrémně široký. Takže v tomto článku se budu věnovat čtyřem z nich ochutnávaných přímo zde na místě, každé úplně jiné. Mladé, staré, klasické i netypické whisky.
První whisky je Gelston’s 26 yo. I když na to na první pohled nevypadá, jedná se o whiskey irskou. Konkrétně limitovanou edici v rámci série Old Irish Whiskey. Whisky je stará 26 let, celou dobu by měla strávit v bourbonovém sudu. Whiskey není ředěná a lahvuje se v síle 54,2 %, i proto se stočilo pouhých 144 lahví.
Ve vůni hned do nosu vrazí nečekané tropické ovoce. Vůně je nasládlá a výrazná. A strašně ovocná. I v chuti je dost tropického ovoce. Chuť je pichlavá a intenzivní, taková tropická bomba kterou bych čekal od rumu a ne od whisky. Dokáži také konečně identifikovat nejvýraznější ovoce – maracuju. Dozvuk pokračuje v nastaveném stylu, je intenzivní a tropický, extrémně ovocný. Tohle je jedinečná whiskey, takový kousek s tímto množstvím tropického ovoce jsem asi ještě nepotkal. Whiskey je plná a intenzivní, ochutnávku jsem si užil.
Druhým ochutnaným kouskem je neznámá láhev z jedné z mých oblíbenějších palíren. Jsem z Irska zase ve Skotsku a ochutnáváme Glenfarclas Potstill Reserve 2005. Jedná se o plnění palírny z roku 2022, whisky je tedy přibližně sedmnáctiletá. Vydána byla k příležitosti osmnáctého Potstill Festivalu. Whisky zrála v sherry sudu a bylo z něj nalahvováno 331 lahví v plné síle 55,7 %.
Vůně je jemná a ovocná, rozhodně je zde i lehké sherry, je to příjemné. Chuť už je výraznější a ostřejší, je pikantní a šťavnatá. Je tady hodně ovoce a sherry, ale také nugát. Dozvuk je výrazný a dlouhý, opět operující s trojicí sherry, ovoce a nugátu. Nejedná se u této palírny o nic nečekaného, Glenfarclas umí pracovat se sherry sudy. Nejedná se sice o tak speciální kousek, ale „jen“ o solidní a výrazný Glenfarclas.
Třetí láhev vypadá na první pohled velmi zajímavě, hlavně ročníkem 1975 na etiketě. Jedná se sice o single grain whisky z palírny Invergordon, i tak je to ale pořád úctyhodný věk. Whisky nalahvoval nezávislý bottler Alambic Classique ve věku 47 let v sérii Rare & Old Selection. Zrála v sudech použitých na Islay v palírně Laphroaig a stočilo se 128 lahví v síle 50,3 %.
Ve vůni je nějaké příjemné ovoce, pak se ale objevují zajímavější tóny. Nejprve zelené vlašské ořechy, pak ještě kopřivy a bylinky. Také taková zasmrádlost. V chuti je v popředí šťavnaté ovoce a lehká rašelina, chuť je silná a výrazná. Hledám zde opět ořechy nebo kopřivy, dostávám ale spíše popel. Dozvuk je taky dost popelavý, je sladce zemitý. Objevují se zde tóny bonbonů a želé. Ve výsledku se jedná o dost dobrou whisky, speciální svou netradičností i věkem.
Od extrémně staré whisky na poslední kousek skočíme na opačný extrém. Ochutnával se totiž Torabhaig 2017, inaugurační vydání této nové palírny na ostrově Skye. Destilace proběhla v roce 2017 a lahvovalo se v letech 2020 a 2021, jedná se tedy o velmi mladou whisky. Zrála ve first fill sudech po bourbonu a vydalo se 32000 lahví v síle 46 %.
Vůně je jemná a přitom hutnější. Je příjemně rašelinná a svěží. Chuť je dost přímočaře sladová, až trochu obilná, tady je mládí znát. Dozvuk je suchý a lehčí, spíše než rašelinný je čokoládový. Na takto mladou whisky je to úctyhodný výkon, nicméně se nejedná o nějak zajímavou nebo dobrou whisky. Za pár let to ale může být snadno jinak.
