Čtvrtý den adventu je tu a s ním další méně známá rumová značka. Ron San Miguel pochází z Ekvádoru, tedy z Jižní Ameriky. Jméno převzal podle kaple „Archangel San Miguel“, tedy archanděla Michaela. Rumy se zde vyrábí z melasy, důležité je ale jejich zrání. To probíhá ve sklepě umístěném ve vysoké nadmořské výšce – 2538 metrů nad mořem. Systém staření je pak solera, převážně se zde ale používají sudy z amerického dubu (tedy nejspíš ty po bourbonu).
Solera 1952 je vlajkovou lodí této značky, nic jiného lepšího se teď nenabízí. Míchá se z nejlepších rezerv zrajících v sudech z amerického dubu a měl by být oslavou zakladatelů značky. Lahvuje se v síle 43 % a je doporučováno si ho vychutnat čistý, nebo jen s ledem. Věk není známý, jedná se o soleru širokých možností.
Vůně je rozhodně příjemná na vychutnání. Je tady kakao a větrové bonbony, jsou zde tóny čokolády. Později nalézám i nějaké koření a bylinky, objeví se lehký náznak vína.
Chuť je překvapivě pouze málo sladká a také více dřevitá, než bych očekával. Je to šťavnaté dřevo s dřevitým kořením a ostrým kakaem. Opět je zde náznak vína, tady se schovává vedle hořké čokolády a tónů sušeného ovoce s trochou ořechů. Rum je to trochu pichlavý, je ale docela hutný a zároveň i vlastně jemný.
Dozvuk je delší a působí hodně aromaticky. Nejsilněji je zde hořká čokoláda, jsou tu sladké pralinky a ostré kakao. V pozadí pak pikantní kořenité tóny.
Tohle není vůbec špatný rum. Na začátku klamal tělem, připomínal spíše některé slazené rumy. Ale on není sladký a je překvapivě výrazný. Takže ve výsledku dobrý a pitelný rum. Pouhým náznakem sladkosti mi tak například vzdáleně připomíná Rum Sharky z Dominikánské republiky – silné a neslazené rumy z oblasti, kde se sladkost očekává.