Tyto dvě whisky jsem tu měl schované již dlouho. Obě patří k velmi známým značkám, možná bych řekl i k nejznámějším značkám irské a skotské whisky u nás. Ale zároveň se jedná o málo známé lahve těchto značek, také o trošku dražší. A rovnou mohu říci, že single malt od TD je mnohem dál než obyčejná Tullamore Dew a JW DB je mnohem dál než základní Johnnie Walker.
Johnnie Walker je značka míchané skotské whisky s historií od roku 1820. Nejznámější je jejich Red Label, který je k nalezení ve většině podniků. Za ty peníze si troufám tvrdit, že je to příjemný blend. Také je hodně rozšířený Black Label, který je tvořen směsí nejméně 12 let starých whisky. Ten je jemnější a vybalancovanější než červený. V obou se objevuje lehká stopa rašeliny, v červeném trošku jako uzený kouř, v černém jako lehká zemitost.
JW Double Black je dalším krůčkem vzhůru a následovníkem Black Labelu. Zde je kladen větší důraz na komponenty z ostrovů a západního pobřeží. Měl by tedy být hutnější a intenzivnější. Pořád je to ale blended whisky ředěná na 40 %.
Ve vůni je Double Black hutný a zemitý, je také kořeněný a docela sladký. Nacházím zde tóny rašeliny a spáleniny společně se sladkou obilností a stopami jablek. I když se ze začátku zdála hutná, postupem času zjemní a stane se více lehkou.
Chuť je silně zemitá a pichlavě rašelinná, se sladkou spáleninou. Je výrazná a lehčí, stejně ale působí hutně. Při delším popíjení také zjemní.
Podobně je na tom i dozvuk. Ten je sladce zemitý, rašelinný a zůstává velice dlouho. Objeví se zde dva nové tóny, které jsem předtím necítil – hořká čokoláda a černý čaj puerh. A to se mi líbí.
Ve výsledku to z této whisky dělá velmi povedený rašelinný blend, takový kterému bych se doma nebránil.
Tullamore Dew je irská whiskey, jejíž kořeny sahají do roku 1829. Nejběžnější lahev nese pouze název značky a žádné další označení, měla by ale být míchána ze tří až šestiletých whiskey. Pro mě překvapivě funguje míchaná se sodovkou. Dále se v portfoliu nacházejí například zajímavé experimenty, jako jsou whiskey dozrávané v sudech po karibském rumu nebo jablečném cideru. Exkluzivnější nabídku značky aktuálně obsazuje například dvanáctiletá míchaná whiskey a čtrnáctiletá single malt whisky.
Já jsem ale ochutnával starší edici, desetiletou single malt whisky. Vzhledem k velmi podobnému staření si dovolím předpokládat, že 14 yo je nástupcem této 10 yo. Obě tyto whiskey jsou totiž označeny jako Four Cask Finish a dozrávaly v sudech po oloroso sherry, bourbonu, portském a madeiře. I tato whiskey má klasických 40 % alkoholu (a 14 yo má o více než procento navíc).
Vůně je tu příjemně plná a je skoro jemná. Je plná svěžesti a zeleného ovoce. Nejvíce jsou to jablka, ale i tvrdé jablečné bonbony. Někde v pozadí se lehce ukazuje čokoláda.
Chuť je jemně plná a krémová. Jablka a ovoce jsou zde sice patrné, ale je odsunuté do pozadí. Nejvíce tu jde zaznamenat intenzivní sladovost a silná čokoláda. Pořád ale působí svěže.
Dozvuk je šťavnatý a dlouhý, působí jemně a nepřeslazeně. Objevuje se tu kombinace dojmů z vůně i chuti – silný slad a zelené ovoce.
Toto je dobrá whiskey, v rámci Tullamorek bych řekl i výtečná. Má chuť i sílu, možná je trochu méně jemná. Ale to nevadí.
Ani u jedné z těchto whisky se rozhodně nemusíte bát, ve své kategorii se opravdu povedly. Jsou to pitelné kousky, za které bych se doma nestyděl a pravděpodobně také ideální dárky pro pijáky, znalé jen základních lahví těchto značek.
