The Quiet Man je značka irské whiskey, vyznačující se prý měkkostí a jemností, také výrobou v malých dávkách a používáním čerstvých sudů po bourbonu pro jejich zrání. Já už jsem v minulosti ochutnával obě jejich whiskey, které tvoří Core Range – Traditional Blended a Single Malt 8 yo. Tak teď využiji toho, že se mi do rukou dostala k ochutnání jejich limitka, a sepíšu to tu hezky pohromadě.
Základem je tedy tradiční blend, o kterém se ale moc nedozvíme. Akorát že je ve směsi použito velké procento sladového ječmene, whiskey zraje ve first fill bourbonových sudech a že je ředěná na 40 %. A také to, že se chystají otevřít vlastní palírnu, takže tyto whisky si nechávají pálit jinde.
Ve vůni je překvapivá sladkost, také ale bohužel alkohol. Nejvíce zde cítím obilnost, ale také třeba citrony. Chuť ukáže silnější dřevitost a pořád také obilnost, není ale moc výrazná. To spíš citrusově nahořklá. Dozvuk je hodně dřevitý až dřevitě nahořklý, také je tady trocha ovoce. Pak je tady ještě med, díky kterému je dozvuk vlastně i dost příjemný. Celkově ale blend vůbec neohromil.
Druhou lahví značky je osmiletá single malt whiskey. Oproti blendu se ale moc nezměnilo, pořád je to 40% whiskey, o které moc nevíme. Je to prostě jen single malt, co 8 let ležela v čerstvém bourbonovém sudu. Více než o whisky se například na jejich stránkách píše o cocktailech, na které je tady hned 14 receptů.
Vůně není moc výrazná, je ale rozhodně bohatší než byl Blend. Základ tvoří zatuchlé obilí, to mají asi společné. Pak je zde lehčí dřevitost, také se objevuje kyselé ovoce a ovocná sladkost. Ta mi spíš ale připomíná bonbony Lipo. Chuť pak už moc komplexní není, je sladká, ale také trpká a perlivá. Tady cítím hlavně sladké Lipo a sladké dřevo. Dozvuk je také sladký, je bonbonový. Lipo je tady doplněno sladkou obilností. Ve výsledku je tato whisky spíše jednoduchá, je ale jemná a příjemná. A vlastně překvapivě dobrá, pokud máte rádi Lipo.
Poslední whisky je limitovanou edicí, jedná se o single cask single malt whisky. Byla lahvovaná v roce 2017 ve stejném věku jako jejich základní single malt, je tedy osmiletá. Tato whisky ale celou dobu zrála v Oloroso Sherry Butt, tedy sudu ve kterém předtím bylo oloroso sherry. Takto tedy vzniklo 950 lahví s whiskey o síle 46 %.
Vůně se nejprve zdá lehčí, jablečně ovocná a lehce zemitá. Pak se začínají postupně objevovat ořechy a med, nazval bych to tureckým medem. S tím je tady také ještě nějaké víno. Při delších vydýchání ve whiskey nacházím ještě bonbonové tóny, je tady Lipo. To že jsem ho psal už u jejich klasické single malt whiskey zjišťuji až teď, při psaní recenze. Objevuje se jistá sladká zatuchlost, nebo také aromatičnost a nějaké to čerstvé a svěží ovoce. Vůně je celkově sladká a příjemná, je lehčí než byl například souběžně ochutnávaný Deanston Oloroso.
Chuť začíná jako hutnější a zemitější. Cítím tady zatuchlé ovoce a hodně šťavnatá jablka, pak také náznaky sladu a medu. Ten tady zůstává, postupně se přidávají bonbony a sladké dřevo. Bonbonovost zesiluje a objevuje se nezvyklé víno, dohromady působí tak trochu pouťově sladce. A i když chuť začínala spíše lehce, je plná a šťavnatá, navíc až krémová. Je také velmi hladká a jemná, docela dost také sladká.
Dozvuk pokračuje v nastaveném trendu a v první vlně cítím bonbony, jablka, slad a med. Ihned se ale začíná měnit, hodně zesiluje sladší dřevitost i bonbonovost. Dále pak cítím sladké žvýkačky a ono zvláštní víno, je tady pouťová sladkost. Není ale tak sladký, spíše jen nasládlý. A také není tak jemný, naopak ukáže špetku hrubosti. Dále je také dozvuk velmi šťavnatý a celkově aromatický.
Ve výsledku je tato whiskey překvapivě pitelná, každým douškem mi chutná čím dál tím víc. Je rozhodně sladší, taková sladká bomba, ale ve vzorku mi to opravdu nevadí. To naopak, zde si to užívám. Možná by mě to u celé lahve už tolik nebavilo, možná taky ale jo. Pokud máte rádi sladší whisky ze Speyside, třeba něco od Glenlivetu nebo Glenmorangie, tak tohle by mělo být i pro vás, nehledě na to že se jedná o Irsko. Takže spokojenost, povedlo se.
