Že whisky se dá dělat různě a na různých místech rozhodně dokazují Švýcaři se svou Säntis Malt. Vše začalo už v devatenáctém století, kdy rodina Locher převzala místní pivovar. A vlastní ho doteď, aby k němu v roce 1999 přidala i palírnu a po třech letech ukázala i vlastní whisky. Pro tu využívá lokálně pěstované vysokohorské odrůdy ječmene.
Ke mně se dostala trojice jejich základních whisky – Sigel, Himmelberg a Drefaltigkeit. Kromě nich se v nabídce objevuje ještě několik dalších whisek nebo například smetanový, meruňkový nebo švestkový likér. Ty jsou postaveny na sladovém destilátu a zrají v sudech (kde v prvním případě se smetana přidává až po takovém zrání).
V rámci recenze budu postupovat vzestupně, tedy jako bych postupoval při degustaci. První představenou whisky je tak Edition Sigel. Tato whisky zrála v malých sudech, ve kterých předtím několik let zrálo vlastní pivo. Ředěná je na 40 %.
Vůně trochu připomíná skotský styl z Highlands. Je tu hodně tuhého medu, k tomu sladké pivo. Je středně sladká a méně výrazná. V pozadí je znatelná sladovost a možná špetka větrovosti. A je tu také lehký náznak dřeva.
Chuť je lehká a jemná, vcelku i plná a docela hutná. Je tu hodně medu a dřeva, není ale moc sladká. Dřevo je suché a s kořením, med je jiný než znám z vysočiny. Připomíná spíše medovou Metaxu. Spolu s tóny piva tu tak mám medového Bakaláře.
Dozvuk je medový a hutně sladký (i když nepřeslazený). Je to suché dřevo a lesní med, k tomu koření a lehká pivovost. Takže opět Metaxa a Bakalář. S postupem času medu spíše přibývá, ostatní tóny se trochu ukryjí.
Sigel je plná a příjemná whisky, která je ale spíše dost průměrná. Je tu jiná medovost než ve skotské whisky, ale jinak zde není nic extra zajímavého nebo dobrého. Nic co by mě nutilo si ji ze Švýcarska dovézt. Na druhou stranu je to ideální startér, po kterém se přesunu na zbylé dvě whisky.
Druhou whisky je Edition Himmelberg. Ta bude mít podobný základ jako Sigel, používají se zde ale jiné sudy pro zrání. Nejprve jsou použity staré sudy po pivu, nakonec se finišuje v sudech po několika druzích vín. V síle se posuneme trochu výš, na 43 %. Také je trošku tmavší, než byl Sigel.
Vůně působí hodně sladce, je měkká a jemná. Také je zde znát med jako u Sigelu, zde je toho ale mnohem více. A to hlavně víno a ovoce. Dohromady se to kombinuje v takový příjemný smrádek zatuchlého vína a přezrálého ovoce. Objeví se tu třeba i takové ovoce, které znám například z kagoru.
Také chuť je sladká a jemná, hodně ovocná. Med je tu spíše v náznaku, to samé suché dřevo. Naopak je tu výraznější svíravé víno a tóny zemitosti se sušeným ovocem. A že toho ovoce je zde dost. Je příjemně plná, výrazná a šťavnatá.
V dozvuku je spousta ovoce i medu, je lehký ale sladký. Jsou tu brusinky a čokoláda, je tu lehké víno a pražený slad. Také jde část toho medu lehce do slana, takový slaný karamel. A ovoce tomu dodává šťavnatost. Celkově je moc příjemně dlouhý i výrazný.
Himmelberg je už o dost lepší whisky, než byl Sigel. Tahle už stojí za zájem, je chutná a povedená. Ale to co náš čeká do třetice, to je úplně jiná kategorie. Pokud však nemáte rádi kouř, Himmelberg nabídne krásnou whisky ve sladším stylu.
Třetí whisky je pak edice s napoprvé nevyslovitelným jménem Dreifaltigkeit. Ta zraje pouze ve starých pivních sudech a lahvuje se v docela výrazné síle 52 %. A co je hlavní, na rozdíl od obou předchozích je velmi silně nakouřená. K tomu se používá švýcarská rašelina doplněná hoblinami z jabloní, buků a dubů. Barva je tu navíc znatelně tmavší, než u předchozích dvou.
No nosu vás ihned udeří kouř, je to ale něco úplně jiného než skotská rašelina. Tento kouř je masitý, jako z nějaké grilovačky. Uzené maso a slanina, společně se slanými tóny. Ale to je jen jedna vrstva, když se totiž do vůně ponořím víc, nalézám sladké tóny, tmavou čokoládu a sušené ovoce. Z toho se pak vyprofilují sušené brusinky, které tak celou vůni pěkně propojí s grilovaným masem.
Chuť je docela sladká, pálivě pikantní, výrazná a trošku slaná. Je plná uzeného kouře a popela, je to takový steak s brusinkovou omáčkou. V pozadí jsou pak zase další tóny, jako dřevitost a zemitost. Ale to uzené maso a slanina jsou tu silně a pěkně. Možná se někde objeví i ta tmavá čokoláda, je ale hodně zemitá.
Dozvuk nepřekvapí, je sladký a slaný, plný svěžího kouře. Není už tak hutný, naopak je velice jemný. Je tedy opět masitě kouřový, jen ten pokrm se zde mění. Tady je to maso pečené na ohni a k němu připálené hranolky. Ta připálenost a spálenost je tu důležitá, nese sebou sladkost i pikantnost.
Tahle whisky je rozhodně jedinečná. Nikde jinde jsem nepotkal tento styl nakouření, ani mu vůbec podobný. Pak je tu druhá věc a to že tato whisky je opravdu dobrá. Má sílu ale není ostrá, je velmi zajímavá a hodně mi chutná. Starší edice prý měli nakouření větší, až do větší techničnosti, těžko ale říct, když nemůžu porovnat. Každopádně tato whisky je speciální a pokud na ní narazíte, zkuste ji ochutnat.
Když přeskočíte Sigel, nejspíš o nic nepřijdete. Himmelberg už stojí za ochutnání, ale pořád se trochu drží známého stylu. No a Dreifaltigkeit, ten je prostě svůj. A já teď budu doufat, že až příště zase osobně uvidím svého kamaráda Benjamina, jeho kufr bude schovávat nějakou z dalších edic whisky Säntis. Je jich ještě několik, třeba Genesis ze sudů po víně odrůdy Acolon, Föhnstorm z jiných viných sudů nebo limitované edice Alpstein a Snow White, které vycházejí vždy s novým finišem. Například po ovocných pálenkách, jistě je tady tedy co objevovat.
