Na rumy Toucan jsem již sepisoval docela obsáhlý článek. Zbytečně bych tedy spoustu věcí zde opakoval. Součástí byly i mé poznámky o tomto rumu, jeho objevení v adventním kalendáři je tedy jen o opakování. Značka pochází z Francouzské Guyany a jejich jediné palírny Saint Maurice. Pěstují a ručně sklízí tu vlastní cukrovou třtinu, čerstvá šťáva se poté řízeně fermentuje a pálí na kolonovém přístroji ve francouzském agricole stylu.
Toucan No. 4 je základní stařený rum a čtvrté plnění značky. Původně obsahoval rumy staré mezi 6 měsíci a 4 lety, použily se zde prý i sudy po armagnacu. Nyní už je označen jen jako čtyřletý. Ředěný je na pouhých 40 %. Já se na předchozí poznámky podívám až po degustaci, tuto recenzi tedy postavím na aktuálních dojmech.
Vůně se zdá lehčí, je ale výrazná. A trochu zvláštní. Je zde cítit vegetace a také zatuchlé dřevo. Jenže pak se silně projeví pomeranče a já si spíš než ovoce představím Vitacit.
Chuť je plná a jen málo sladká. Také je pikantní a hřejivá. Zatuchlé dřevo se tu kombinuje s ovocem. A to hlavně s citrusy a nejvíce s pomeranči. Ale pořád trochu připomíná umělou chuť Vitacitu.
Dozvuk je hodně výrazně citrusový a také trochu uměle vitacitový. Je pořád málo sladký, působí pikantně a pichlavě.
Tento rum mě rozhodně neohromil. Neukázal nic extra zajímavého ani dobrého, k tomu jeho chuť působí trochu uměle. Toucan umí i líp.
