V rámci slepé degustační akce (kterou jsme nazvali Tajný ježíšek 2022), jsme nyní mými recenzemi ve druhé skupině vzorků. Ta obsahuje nerašelinné skotské single malt whisky, v silách alkoholu pod 50 procenty. Také se povedlo, že většina místních kousků byla spíše sladšího nebo lehčího stylu. Takže whisky Tobermory sem zapadá krásně.
Palírna Tobermory se nachází na skotském ostrově Mull, ne tak daleko od známějších ostrovů Islay a Jura. Založena byla v roce 1798, od roku 1823 pak pálila naplno. Na začátku se jmenovala Mull podle ostrova, poté byla známá pod jménem Ledaig, napotřetí pak přijala jméno Tobermory. Také byla v průběhu 20. století třikrát uzavřena a znovu otevřena. Aby to nebylo matoucí, základní whisky této palírny je nenakouřená a jmenuje se stejně jako palírna, zatímco rašelinná whisky se označuje historickým názvem Ledaig.
Whisky Tobermory má v základní nabídce 3, nebo spíš 2 single malt whisky. Nejprve je to desetiletá, která se už ale nevyrábí, je ještě ve staré grafice a jen se doprodává. Pravý základ tak tvoří nově whisky dvanáctiletá, kterou doplňuje whisky jedna dvacetiletá. Pokud se již ředí, tak core range whisky z této palírny mají shodnou sílu 46,3 %.
Tato ochutnávaná whisky sice nespadá do core range, pořád je ale oficiálním plněním palírny. V základu tato whisky zraje v klasických sudech po bourbonu, poté ale dostává speciální finiš. Ten probíhal v sudech použitých pro staření sherry Manzanilla. Tento méně známý druh sherry je velmi podobný sherry Fino, tedy suchému a bledému vínu. Jen Manzanilla zraje pod silnější vrstvou floru a vyrábí se pouze v přístavu Sanlúcar de Barrameda. Whisky byla stočena byla v roce 2017 ve věku 12 let, ředěná byla na místní sílu 46,3 %.
Vůně je tady sladší a hodně jemná, také je šťavnatá. Cítím tady spoustu ovoce, jmenovat můžu například hrozny. A pak ovocné bonbony a tóny sladkého vína. Jako tečna na závěr se v pozadí schovává med.
I chuť je jemná, je navíc dokonce hladká. A také je hodně hutná, rozhodně není nevýrazná. Je spíše sladší, je to taková hutná sladkost. Objevuje se zde mošt a také sladké víno. Doplňují to pak aromatické druhy koření. V pozadí ještě nacházím stopy čokoládovosti.
I dozvuk je pořád jemný, je sladší. Je to hutná a lepivá sladkost, také docela i šťavnatost. A také je zde víc medu. Samozřejmě i tady je sladké víno a ještě svěží kořenitost.
Tak tohle je dobrá dezertní whisky, vlastně i dost dobrá. Je líbivá a se silnou chutí, silně je znát netradiční víno. Toho je tu nálož, finiš po Manzanille se opravdu projevuje. Možná je to chvílemi až přepálené, mě to ale chutná. Takže spokojenost, pro mě vítěz tohoto degustačního flightu. Otázka je samozřejmě cena a sehnatelnost, vzhledem k limitovanosti jich bude už jen míň a míň. Přeci jen je to přes pět let stará edice.
Vypadá to, že celkově jsme se v této whisky shodli. Průměrná známka je totiž 1,79, což ji řadí mezi výborné kousky. Také byla několikrát zmíněna jako nejlepší nebo jedna z nejlepších whisky ježíška. Není tedy překvapením, že i na body tento flight vyhrála a že má pár dalších zmínek právě dominancí této degustační skupiny. Shodli jsme se také, že sherry je zde dost, je výrazná způsobem, který buď bude chutnat hodně nebo vůbec. Z poznámek ještě vypíchnu třeba rozinky, rozvařené ovoce, pomeranče, kůži, ořechy, síru, zelená jablka, nebo čokoládu. Často se také zmiňuje sladkost. Takže platí, co jsem již psal u svých dojmů, moc dobrá a zajímavá whisky, která rozhodně stojí za ochutnání. Nebo i sehnání.
