Když už je jasné, že WLP 2020 neproběhne, nastal ten správný čas zpracovat poznámky z WLP 2019. Přímo na místě jsem ochutnal nejen několik zajímavých whisky, ale také pár výborných koktejlů.
Je to spojení whisky a Písně ledu a ohně. Jak už název napovídá, jde opravdu o inspiraci seriálem Hra o trůny. Kromě Ice Walkera a série single malt whisek pojmenovaných podle rodů Západozemí, které byly představeny dříve, byly teď novinkou tyto dvě „základní“ lahve. Základem obou blendů je obilná whisky Cameronbridge. Ale zatímco A Song Of Ice, který má znázorňovat chutě severu, používá jako hlavní single malt whisky Clynelish, pro její protějšek, A Song Of Fire představující chutě jihu a ohně, byla zvolena whisky Caol Ila.
Ice začíná zlehka, je svěží, měkký a mentolový. Chuťově pokračuje velmi podobně, je jemný, hladký, chladivý a šťavnatý. V dozvuku je pořád příjemně nasládlý, jako překvapení na rozloučení se objeví dokonce nugát. Láhev to má pěknou, whisky v ní je ale přehnaně jemná, a já už si ji tím tolik nevychutnám.
Fire je od začátku hutnější, zemitější a bohatší než Ice. Chuť je hřejivá a pikantní, s troškou rašeliny, zemitostí, dřevem a sladkým kořením. Dozvuk je kořenitý a je cítit spáleninou (takovou, kterou lze najít u základního červeného Johnnieho). Je to zajímavý hřejivý a lehce rašelinný blend, který mi chutnal.
Pro zvolení tohoto jména měli její tvůrci důvod. Ačkoliv je totiž destilát původem skotský, byl poté převezen v průběhu dozrávání do Španělska. Legislativně se tedy nejedná ani o skotskou ani španělskou whisky. Základ tvoří směs 25 obilných a 5 sladových whisek z různých oblastí Skotska, které předtím samostatně zrály 5 až 8 let v sudech po bourbonu. Výsledná směs zraje 3 roky v sudech po Oloroso sherry a po převezení do španělského Jerezu ještě 1 rok dozrává v sudech po sladkém PX sherry. Vůně byla výrazná, ale taková „tenčí“. Dala by se jednoduše popsat jako rozinky v čokoládě. Chuť byla sladká, jemná a byla cítit čokoláda, sladké víno a sladké dřevo. V pozadí pak byly tóny medu a žvýkačky. Dozvuk jde do těžších tónů sladkého pryskyřičného dřeva, sladkého vína, sladké čokolády a kůže. V souhrnu je Nomad jemná, výrazná a hodně sladká sherry whisky.
V Prádelské palírně už má whisky určitou tradici, v roce 1989 se tam pálila sladová whisky, aby se na ní poté v porevolučních letech zapomnělo, a vytáhla se na světlo až v roce 2000. To byla nalahvovaná pod jménem Hammerhead ve stáří 21 let, nedlouho poté následovalo plnění 23 leté. Poté se změnil marketing, předělal design lahve a do prodeje se postupně dostala znatelně dražší 25 a 28 let stará plnění. Nyní v palírně dospěli k názoru, že značka Hammerhead tolik netáhne a přišli s novou značkou, podle palírny jednoduše pojmenovanou „Prádlo“. Poslední zbytky whisky z roku 1989 se tak nalahvují jako Prádlo 30 yo (whisky která celých 30 let strávila ve stejném, předtím nepoužitém, sudu). A zároveň se představí Prádlo 17 yo, whisky, která se pálila už nově v roce 2002 a která má kromě klasického staření v čerstvých sudech ještě 10 měsíční dozrávání v sudech po sherry.
Ochutnávání začalo sedmnáctiletou whisky, vůni měla pěkně měkkou, ovocnou, sladce dřevitou, ale méně výraznou. Dál se to už rozjelo a chuť byla silná a hutná, se sladkým ovocem, vínem, sladkým sladem a medem. Dozvuk pak byl příjemný, se suchým medem a sladkým dřevem. Takhle z ochutnání bych řekl zajímavá a dobrá whisky.
Dokončení ochutnávky proběhlo s nemravně malým množstvím třicetiletého Prádla. Ve vůni je tato whisky sladká a hodně dřevitá, konkrétněji sladké dřevo a piliny. V chuti a dozvuku pak už je jen intenzivní sladké dřevo. Těžko soudit z malé ochutnávky, ale byla překvapivě dost sladká a nepřekvapivě silně dřevitá, 30 leté zrání v sudech prostě nezapře.
Maker’s Mark 
Johnnie Walker Black Label
Jako bonus jsem zde již po několikáté měl bourbon Maker’s Mark a Johnnie Walker Black Label.
Pokud chcete ochutnat pořádný bourbon a znáte jen Jima a Jacka, MM by mohl být dobrou volbou. Se sladkou vůní a výraznou bourbonovou chutí se jedná o velice pohodové pití.
JW Black Label by zase mohla být volbou pro ty, kdo znají jen běžné míchané whisky. Oproti základní Red Label je chuťově bohatší a neskutečně jemnější.
Škoda že se ročník 2020 neuskuteční, protože bych se po zážitcích z ročníku 2019 opět rád zúčastnil. Tahle směska navíc ani zdaleka není výčtem všeho, co jsem ochutnal. V samostatných příspěvcích bych rád sepsal například návštěvu stolu Cask Trade nebo masterclass Gold Cocku.
