Když se řekne destilát z Mexika, většina lidí si nejspíš vybaví tequilu, ti znalejší znají třeba mezcaly. Když se soustředíme na rumy, docela známé jsou třeba ochucené Deadhead nebo El Ron Prohibido. Toto je ale perla mezi Mexickými rumy, kousek který má nejblíže asi právě k poctivým mezcalům. Rozhodně je k nim blíž než ke všem ostatním rumům z Mexika, které jsem ochutnal. Tak tedy, Paranubes.
Paranubes má blízko k Haitským Clairinům nebo některým agricole rumům, má totiž velice podobný styl výroby. Pochází z oblasti Oxaca, hornatého regionu známém produkcí kávy a ovoce. Místní cukrová třtina je zde pozůstatek dříve významné produkce cukru, pěstuje se organicky a ve 4 variantách. Z čerstvě sklizené cukrové třtiny se ihned vylisuje šťáva, která se dále nijak neupravuje. Nechává se kvasit přirozeně, divoce, bez přidání kvasinek. Po destilaci se rum nijak nestaří a rovnou se lahvuje v síle 54 %.
Do světa šla i experimentální série stařeného Paranubes, která zrála 18 měsíců v sudu z Francouzského dubu, který byl předtím použitý pro zrání Tequily. Podobně jako u stařených Clairinů, jeho chuť se zakulatí a lehce zesládne, trochu tím ale zmizí jedinečnost a divokost nestařeného Paranubes. A o tom je tento článek především.
Kdyby nebylo firmy Fenix Drinks, tak ho tu nejspíš neochutnáme, a to by byla velká škoda. Na jejich stránkách se můžete dočíst víc, také je zde představení nových lahví do portfolia Paranubes: Paranubes Caña Morada je také bílý rum, na rozdíl od klasického je ale vyroben pouze z jediné odrůdy cukrové třtiny. Nový Paranubes Añejo zase navazuje na experimentální stařený Paranubes a zraje v sudech po bourbonu. Fenix Drinks nemá vlastní eshop, takže Paranubes si musíte koupit na jednom z několika, co mají jejich portfolio skladem, já doporučuji Warehouse1.
Tak tedy k původnímu Paranubes: Už ve vůni je cítit, že tohle bude rum jako žádný jiný. Nejsilnějšími tóny jsou zde totiž ty olivové, jako by vám do rumu někdo přidal lák z oliv. Místo očekávané sladkosti je zde spíše slanost, tam kde by někdo mohl očekávat ovocné tóny je zase zelenina. Lehká sladkost tu přeci jenom je, ale schovaná v tónech vegetace. Slanost zase trochu připomíná vůni domácího uzeného masa.
Když se Paranubes dostane do úst, je to napoprvé trochu šok. Chuť je oproti vůni překvapivě sladká, celkově bych ji ale popsal jen jako nasládlou. Je rozhodně silná a intenzivní, trošku svíravá a jemně nahrublá. Opět jsou zde olivy i s lákem, tady se ale přeci jenom objevuje ovoce. A to mandarinky a pomeranče, i když spíše konzervované než čerstvé. K tomu se přidá závan suché techničnosti. Zajímavé je, že na bílý rum je chuť velice hutná, taková skoro krémová.
V dozvuku je techničnosti víc, také opět trošku zesílí sladkost. Působí hodně šťavnatě, je trochu ostřejší a pikantnější. Jsou zde také olivy s lákem a k nim vegetace, později se objeví tóny lékořice a větrovosti. A mé oblíbené konzervované mandarinky.
Paranubes je velmi osobitý a jedinečný rum. Je nezvyklý, možná dokonce regulérně divný, ale velice pitelný a zajímavý. Je to úplně jiný smraďák, než třeba bílé rumy z Haiti nebo z Jamajky, tento jde do slana a zelena. Také trochu připomíná thajský rumu Chalong Bay. Je to trochu pálenkovité, ale ne jako ovocné pálenky. To spíš pálenka ze zeleniny. I když tento popis vypadá, jako bych vás chtěl odradit, opak je pravdou. Toto je rum který prostě musíte ochutnat, láhev kterou musím mít a postavit ji vedle Clairinů. Je to 50:50, buď tento rum nechutná vůbec nebo si ho zamilujete. Ale zážitek vám zaručím na 100 %.
