Zúčastnil jsem se docela ojedinělé akce, slepé degustace whisky s cílem určit nejlepší rašelinou skotskou. Pokyny byly jednoduché, 7 anonymních vzorků bude doručeno anonymním kurýrem v anonymní krabici, každý si sám doma ochutná, seřadí a zkusí pojmenovat. Pravidla tak byla velmi jednoduchá. Všechny whisky budou silně nakouřené, budou ze Skotska a budou z Core Range a oficiálních stáčení palíren. Pravidla se tak trochu porušili hned na začátku, když se na start soutěže postavilo ne 7, ale 8 vzorků.
Už na začátek můžu říct, že poznat konkrétní láhev nebo i palírnu bylo opravdu těžké. I poznat poslepu voltáž bylo obtížné. Tím že jsem zvyklý na sudové síly whisky a overproof rumy jsem některé sudovky ani neodhalil a obecně hádal menší % alkoholu. I to posunulo moje odhady lahví stranou, takže ve výsledku jsem neuhodl v podstatě nic. To bylo naštěstí jen sekundárním cílem. Hlavního cíle, tedy seřadit poslepu tyto whisky a určit vítěze degustace a krále rašeliny, se dosáhlo.
Velmi jsem váhal, jestli svoje recenze seřadit ve svém pořadí, nebo v pořadí celkových výsledků všech účastníků degustace. Nakonec jsem se rozhodl pro své pořadí, v tomto příspěvku tedy představím spodní 4 whisky. Hned v navazujícím pak ukážu 4 nejlepší whisky a také statistiky a celkové výsledky.
Vzorkem na posledním místě se stal Inchmoan 12 yo. Ona to není vůbec špatná whisky, naopak při samostatné ochutnávce by se mohla ukázat dost dobře. Ale král rašeliny to prostě není ani náhodou. Rovnou jsem tipoval nějakou nakouřenou Speyside/Highlands. Z toho co jsem již ochutnal mi to lehce připomělo například Ardmore. Značku Inchmoan jsem ale ani neznal. Až při následném průzkumu jsem nalezl, že se jedná o produkci palírny Loch Lomond. Každopádně je to dvanáctiletá single malt zrající ve znovu vypálených sudech z amerického dubu nebo po bourbonu, lahvovaná v síle 46 %.
Ve vůni je lehká rašelina, ale také hodně ovoce. Jsou zde gumové bonbony a lehce slad. Vůně je to pěkná a plná, svěží a dost sladká. Chuť je jemná a hodně sladká, celkově spíše jednodušší. Silná ovocná sladkost se tu kombinuje s lehkou rašelinou. V dozvuku je už rašeliny víc, působí zde ale hodně ostře. Kromě očekávaných ovocných tónů se objeví i překvapivá stopa j´ódu.
Na sedmé místo jsem umístil vzorek, ze kterého se vyklubala Aisa Bay – Release 1.2 Sweet Smoke. Pro mě další novinka, o značce jsem již slyšel, ale zatím nepotkal. Já jsem hádal nějaký slabší Talisker nebo obdobnou whisky, což se tedy ukázalo dost vedle. Tato palírna single malt whisky byla vybudována docela nedávno a patří pod palírnu obilné whisky Girvan. Výroba whisky je zde docela moderní a technická. Například se kromě síly nakouření měří i síla sladkosti. Zrání je zde také specifické, tato Ailsa Bay nejdříve zraje 6 až 9 měsíců v malých sudech po bourbonu (o velikosti jen 25 až 100 litrů), než je přemístěna do čerstvých nepoužitých sudů nebo jednou použitých sudů z amerického dubu. V těch pak whisky stráví několik let. Release 1.2 má tedy kouřovost 22 PPM a „sladkost“ 19 SPPM, lahvuje se v síle 48,9 %.
Vůně této whisky je sladká a nugátová, trošku dřevitá. Je svěží a jemná, chybí jí ale výraznost. Rašelina zde voní jen lehoučce. Chuť je velmi jemná a hodně sladká, bohužel ale jednodušší a slabší. Jsou zde hlavně tóny zemitosti, ovoce a popela. Dozvuk je sladký a hřejivý, přinese dřevo, ovoce a opět lehoučkou rašelinu. V rámci soutěže prostě neuspěla, chutnala mi jen o trochu více než Inchmoan. Samostatně by třeba také ukázala víc, ale ostatní rašelinné whisky ji převálcovali.
Na posledních dvou místech se shoduji s celkovým hodnocením, Ailsa skončila poslední a Inchmoan předposlední. Nejedná se prostě o materiál pro krále.
Další místo připadlo loňskému minulému Lagavulinu, jeho 12 yo Special Release 2020. Palírnu Lagavulin asi není potřeba více představovat, jedná se o jednu z nejznámějších značek rašelinné whisky a jednu ze silných hráčů na ostrově Islay. Tato palírna je přeci jenom specifická tím, že jako základní whisky nabízí svou šestnáctiletou směs. A právě dvanáctiletý Lagavulin je zase možno ochutnat v rámci trochu limitovanějších vydání. Toto z roku 2020 je sudová síla 56,4 %, která zrála v použitých sudech z amerického dubu. Já se přiznám, že palírnu Lagavulin moc prozkoumanou nemám, možná i proto jsem hádal v rámci svého tipování Caol Ilu. A možná i proto, že mi tento Lagavulin moc nesedl a to se mi stalo právě u whisky z Caol Ila.
Ve vůni je hlavně čistá rašelina, ale není tak výrazná. Je tu techničnost a stopa plného jódu, je tu lehká dřevitá nasládlost a kakaem a sladkým ovocem. Ale mohla by být silnější. Chuť je překvapivě docela dost sladká (a to byla vůně jen lehce nasládlá), také je velice jemná. Hádal bych rozhodně menší %. Je ale také svíravá, rašelina je zde pikantní a nakyslá. Dozvuk jde trochu jiným směrem. Rašelina hodně zmizí do pozadí, zůstane po ní nakyslost. Sladkost je zde pořád, ale působí svěže, bonbonově. Rozhodně to není nejhorší whisky, ale ani nejlepší. Konkurence je zde pořád velká, takže pouhé 6. místo. Překvapivá je shoda s celkovým hodnocením, kde Lagavulin také dosáhl 6. místa.
Na pátém místě mě po odtajnění čekalo zklamání, byl zde totiž Laphroaig 10 yo CS Batch 10. Whisky Laphroaig mám hodně rád, většinou jsem je i vyzdvihoval nad jiné whisky z Islay. Proto mě trochu mrzí, že tento mě vůbec nepřesvědčil. Ale zase jsem trochu rád, že hodnocení je zde opravdu bez předsudků. Naopak zbytek účastníků asi docela přesvědčil, protože celkově se dostal až na 2. místo.
Vůně je rašelinná, ale trochu jiná než ostatní. Je rozhodně pichlavá a hodně lehká, není sladká. A také je tak trochu přímočaře uzavřená. Rašelina postupně vyvane, je jí méně. V pozadí je sladké ovoce a zatuchlá sladkost, jednou jsem nalezl i tóny skořice. Chuť je plná, ale hrubá až skoro nakyslá. Je to jiná rašelina, ale je ostřejší a pichlavější. Jen pozadí je nasládlé. Dozvuk je hodně popelavý a jódový, hutný ale lehký. Nepřekvapivě je rašelinný, je také svíravý a ostrý. Vyšší procenta jsou znát.
A tohle je první půlka. Nejdříve dva kousky, které neměli proti konkurenci šanci, poté dva kteří bojovali, ale nevyhráli. Pokud máte rádi Laphroaig nebo ostré rašelinné sudovky, Laphroaig CS by jste ochutnat měli. A příště se posuneme na tu lepší půlku.
