Jako pravý vlastenec a milovník historie jsem se nadchnul, když jsem tuto značku před lety poprvé uviděl. Není totiž mnoho rumů, které se odkazují k tradici Rakousko-uherského námořnictva. Když jsem se do problematiky ponořil více, zjistil jsem, že výrobce těchto rumů bohužel není tak úplně přímým nástupcem původních Rakousko-uherských výrobců. Ale nedá se mu upřít snaha a inspirace, výrobce těchto rumů se nyní jmenují Albert Michler Distillery Int. Ltd. a plánuje tak být nástupcem tradice původní firmy Albert Michler. Historie je tady jasná, Albert Michler s rokem založení 1863 byla jedna z nejstarších palíren v Rakousko-Uhersku. Nacházela se v obci Buchsdorf v rakouském Slezku, nyní by jsme řekli v obci Buková, v české části Slezka. Tato firma vyráběla a dovážela například rum, ale i pálenky nebo likéry a byla dodavatelem rumu pro císařský dvůr a císařské námořnictvo. Bohužel palírna nepřežila druhou světovou válku.
Nynější Albert Michler Distillery Int. Ltd. (zkráceně dále AM) je česko-britská firma oficiálně sídlící v Bristolu, která se snaží navázat na tyto Rakousko-uherské tradice. S tím souvisí například aktuální rekonstrukce původních objektů, které byly v minulém století velmi zpustošené, nebo získání informací o původní výrobě od pamětníků. Firma pro své produkty využívá například nakoupených rumů z Jamajky, Trinidadu, Barbadosu nebo Dominikánské Republiky. Dále se snaží používat rumy stařené v místě jejich destilace a sami pak experimentují s dvojím zráním. Kromě rumů Austria Empire Navy Rum (AENR) produkují ještě rumy pod značkou Albert Michler, Old Bert, gin a absinth. Rumům Albert Michler se budu věnovat jindy, teď už se zaměříme jen na AENR. V současné době tvoří AENR 8 různých rumů, z toho 2 se již nevyrábí. Takže si je projdeme postupně.
Základním rumem AENR je Reserva 1863, jméno jasně odkazuje k datu založení původní palírny. Složením se jedná o směs spousty různých rumů, které AM kupuje u barbadoské palírny Foursquare. Tyto rumy se věkem pohybují mezi 5 a 12 lety a zrály v sudech z amerického nebo francouzského dubu. Výroba probíhá po várkách a lahve jsou lahvovány se 40 % alkoholu.
K tomuto rumu nenacházím své degustační poznámky, tak musím ze vzpomínek. Jedná se o více sladký rum, ve kterém se dají najít „klasické“ chutě jako je kakao, rozinky, čokoláda a sladké koření. Oproti ostatním jde poznat jeho mládí, zdá se řidší a ostřejší. Celkově ale slušný barový základ.
Po Reservě 1863 následují 3 plnění soler, tyto 4 rumů dohromady tvoří edici pojmenovanou „Pure pleasure“. Zrání pomocí solery zjednodušeně znamená, že rumy se postupně přelívají do dalších a dalších sudů tak, aby nikdy nebyly úplně vyprázdněny. Výsledkem je směs rumů, která obsahuje malou část i velmi starých rumů. Tyto 3 solery byly označeny jako 18, 21 a 25 let staré, což tady znamená věk nejstaršího rumu ve směsi. Při zrání byly použity sudy po bourbonu, sherry, portském a single malt whisky.
První je Solera 18, tedy směs až osmnáctiletých rumů s průměrným stářím 12 let. Rumy pro ní dodala firma Oliver y Oliver z Dominikánské Republiky, kde probíhalo i staření rumu. Každá láhev je v síle 40 % alkoholu a má své vlastní pořadové číslo. Tento jediný je aktuálně k dispozici k ochutnání na Dramroom.
Vůně je sladká s troškou suchosti, tropickým ovocem a lehce čokoládou a dřevem. Chuť je ostřejší až pikantní a kromě ovoce zde najdeme i trochu dřeva. Dozvuk je pak kombinace tropického ovoce a hořké čokolády. Celkově se jedná o trošku ostřejší a méně vyvážený ovocný rum.
Druhá je Solera 21, kterou jsem jedinou z AENR neochutnal. V základu se jedná o stejný rum jako Solera 18, jen zrál o pár let déle – průměrné stáří by pak mělo být 16 let. V současné době je u výrobce vyprodaný, jedná se totiž o limitovanou edici 890 lahví. Co soudím z reakcí okolí, jedná se o jemnější a bohatší rum než 18, je ale také dražší.
Třetí je Solera 25, základ rumu je stejný jako u obou předchozích, zároveň je stejně limitovaný a oficiálně vyprodaný jako 21. Průměrné stáří se nikde neuvádí, podle předchozích čísel by se mohlo blížit 20 rokům.
Vůně je sladká a měkká s hromadou ovoce, krémovou čokoládou a sladkým vínem. Chuť je jemná a hutná, s čokoládou, dřevem a ovocem. Dozvuk je poté krásně krémově čokoládový s ovocem. Je to pohodový a pěkně vybalancovaný rum. Oproti 18 jde o velký skok, je mnohem jemnější a uhlazenější. Prostě již opravdu moc pěkný rum.
Po edici Pure pleasure následují další dvě edice. První je „Double Cask“, která je výsledkem pokusů s dvojím stařením. Tato edice zatím obsahuje pouze dva rumy – Double Cask Cognac a Double Cask Oloroso. Oba jsou přímými pokračovateli rumů z Pure pleasure, jejich základem je totiž stejný rum, který byl původně lahvován jako Solera 21. Nyní ale byly rumy ze solery přelity do sudů, ve kterých probíhalo druhé staření. V těchto sudech strávily rumy 12 až 16 měsíců a jak už napovídají názvy, u Cognacu se jednalo o sudy ve kterých byl předtím cognac a u Oloroso o sudy po Oloroso sherry. A velmi sympatické je, že po tomto zrání nebyly rumy zředěny na 40 % – Oloroso má 49.5 % a Cognac 46.5 %.
Cognac je ve vůni silný a dřevitý s nasládlým perníkovým kořením. V chuti je hutný a silný s tóny dřeva, medu a koření. Končí příjemně dlouhým dozvukem plným medového dřeva a sladkého koření.
Oloroso je proti němu ve vůni jemnější a méně výrazné. Je svěží se znatelnou sladkou vínovostí a tóny sherry. Chuť je jemná a docela hutná, plná sladkého koření a vína. Působí lehčeji než Cognac. Dozvuk je sladký a silně vínový. Jsou zde stopy medu a jiného ovoce. Je také znatelně sladší než Cognac.
Samostatně je Oloroso příjemný a jemný rum, hezky sladký a pěkně pitelný. Kvalitou se může bez problémů porovnávat se Solerou 25 a zároveň je zajímavější. Cognac je prostě výborný rum, silný ale jemný. I když bych ihned doporučil oba, Cognac mi chutnal víc.
Po Pure pleasure a Double Cask edicích zbývá ještě třetí „Super Premium“. Ta zatím také obsahuje dva rumy – Maximus a Anniversary
Rumy, ze kterých se míchá Maximus pochází z Guatemalské destilérky Darsa, kde zrály až 21 let v sudech z amerického dubu. Lahvován je ve 40 %, jako základní edice Pure pleasure. Maximus začíná se silnou a plnou vůní, objevuje se zde ovoce, ale také vlhké dřevo a houby. Prostě cítím vlhký les. Chuť silná a jemná, spíše nasládlá. Je zde cítit koření, ale také vlhké dřevo. Dozvuk je nasládlý a dlouhý, pořád ale cítím mokré dřevo.
Rum je to silný a jemný, ale vlhkou kládu porostlou houbami jsem v něm nehledal, ani nechtěl. Tohle mi nesedlo, byl to zvláštní zážitek. Možná kdybych si ho někdy zopakoval, bylo by to jiné. Takto zůstane jen zvláštní vzpomínka.
Posledním rumem AENR je tedy Anniversary. Ten je vydán k výročí 100 let od rozpadu Rakouska-Uherska. Svým složením zase připomíná základní Reservu 1863, je totiž také tvořen rumy z barbadoské palírny Forsquare a také složen z více rumů, ty jsou ale stařené až 23 let. Také je zde použitý větší rozptyl druhů sudů. Ale co si budeme povídat, tento rum bude určitě chuťově jinde než Reserva.
Vůně je jemná a nasládlá. A přímočará, jde cítit kokos, Margotku a nugát. Chuť je také jemná, je plná a sladká. A je také cítit kokos s Margotkou. Dozvuk je nasládlý a dlouhý, lehce pikantní. A opět Margotkový.
Je to hodně přímočarý a tím spíše jednodušší rum. Je velmi příjemný, velmi snadno pitelný a trošku sladší rum, pro mě nic speciálního. Řekl bych lepší než Maximus, ale horší než Oloroso a Cognac.
Rumy AENR stojí určitě za zmínku i ochutnání. Příjemná grafika a poutavá historie zde pěkně doplňuje vcelku zajímavé a hlavně dobře pitelné sladší rumy. Já bych si jejich Double Casky klidně pořídil domů, zároveň bych určitě pro milovníky sladších chutí doporučil ochutnat Anniversary.
