Toto je druhá část výsledků a recenzí ze slepé whisky degustace, která si vzala za cíl najít nejlepší skotskou rašelinnou whisky. Minule jsem představil kousky, které jsem hodnotil na osmém až pátém místě, nyní se rovnou podíváme na 4 nejlepší.
Už po prvním ochutnání jsem věděl, že tato whisky půjde do Top 4, nakonec ale zůstala na 4. místě: Ardbeg Corryvreckan. Je trochu netradiční, ale prostě dost dobrá rašelinná whisky. Jde trošku jiným směrem, než první dvě místa, oproti nim byl méně rašelinný. Já jsem naslepo střílel Lagavulin, no byl jsem mimo. Také musím udělat ještě přímé porovnání s bratříčkem Uigedalem. Pojmenován je podle vodního víru severně od Islay a sílu má 57,1 %.
Ve vůni byla sladká rašelina, hodně popela a lehce bonbonů. Působila svěže a sladově, nebyla ale tak silná. Chuť byla hutná a jemná, trochu sladší. A hlavně přímočará, postupně se zesilující a mířící do pikantna. Dozvuk byl výborný a dlouhý, to nejlepší na Corrym. Silný, sladký a čokoládový.
Na třetí místo jsem překvapivě umístil whisky, kterou bych tu nečekal. Kvůli stopám jódu bych netipoval nic jiného než Islay, byla to ale Balvenie 14 yo The Week of Peat. Ukázala se totiž jako velmi zajímavá a hodně vyrovnaná whisky. Nebyla nejlepší, ale tak nějak se u mě probojovala velmi vysoko. Sílu má jen 48,3 %, což je méně než ostatní. Patří do série The Balvenie Stories a na Balvenie je nezvykle nakouřená. Takto nakuřovaná whisky se totiž v Balvenie pálí pouze jeden týden v roce, proto to jméno.
Ve vůni byla nasládlá a svěží, spíše méně rašelinná a výrazná. Vůně to byla ale hutná, plná ostré rašeliny. Až v chuti se hodně zjemnila, pořád byla hutná a sladká, nyní se stopami jódu. V dozvuku rašelina znatelně přidala, byl jemný a pikantní, se sladkou zemitostí.
Na druhé místo se dostal Ardbeg Uigeadail, druhý Ardbeg mezi vzorky. Tato whisky ostatní docela porážela svou intenzitou. Kvůli nasmrádlosti a jódu bych Ardbeg nikdy netipoval. Uigeadail je krásná a silná rašelinná whisky, základ pro každého nadšence. Má sílu 54,2 % a bývá často označován za nejoblíbenější Ardbeg. Koupit se dá například na eshopu Warehouse1.
Vůně překvapila nasmrádlou rašelinou a silnou jodovostí, dále zde byly bonbony a nějaká pikantní sladkost. Chuť byla plná, silná a ostrá, lehce slaná, trpká a jodová. Z dalších tónů měla výraznou zemitost, objevily se bonbonové a ovocné tóny. Dozvuk pak přinesl zemitost a ostrou rašelinu, v další vlně i ostrou ovocnou sladkost, celkově tedy docela ovocná rašelina.
V této slepé degustaci jsem na první místo umístil jednu z nejvíce nakouřených whisky na světě – Octomore od Bruichladdich. Konkrétně to byla Octomore 11.1, kde první číslo znamená jedenáctou sérii (nyní je venku 12.) a druhé číslo znamená verzi. Jednička je základní whisky série, má sílu 59,4 % a strávila 5 let ve velmi aktivních first fill sudech z amerického dubu. Octomore 11.1 a 11.2 byly vypáleny v roce 2014 ze skotského ječmene sklizně 2013 a nakouřeny na 139,6 PPM. 11.2 se pak liší pouze ve zrání.
Ve vůni byla čistá rašelina, silně zemitá a lehce nasládlá. Byla zde čokoláda a sladké dřevo, tóny sladu a chleba. A v pozadí měkkost a stopa zeleniny. Chuť je plná a nasládlá, alkoholově ostřejší. Je hlavně sladce zemitá a popelavá, rašelina už není tak výrazná. Dozvuk byl plný sladké plné rašeliny, byl výrazný, pichlavý a ostře popelavý.
Octomorka je hutná, plná a hlavně rašelinná whisky plná čisté kouřovosti. Takhle nějak jsem si pamatoval Ardbeg, asi jsem Octomore čekal ještě výraznější. Každopádně to pro mě je vítěz degustace, král kouřové whisky. Zasloužila si to svoji silou i kouřovostí, je to moc dobrá whisky.
Když se podívám na celkové výsledky, můj soukromý vítěz Octomore se umístil jen na 4. místě. První a třetí místo obsadil Ardbeg, vítězem byl Corryvreckan a bronzovým Uigedal. No a na druhém místě se objevil Laphroaig. S oběma Ardbegy vcelku souhlasím, jsou to úžasné whisky. Laphroaig mě zklamal, ale o tom jsem psal již minule. Mě překvapující Balvenie měla v celkové soutěži páté místo, což je pořád dosti vysoko.
Pokud něco sráží Octomore, je to cena. Za cenu jedné lahve si totiž můžu koupit oba Ardbegy a to už je silný argument. V poměru k dostupnosti a ceně tedy prohlašuji vítězem Ardbeg Uigedal, ale souboj mezi ním a Corrym bude vždy asi hlavně o osobních preferencích. Mám tu ale k dalšímu ochutnání oba dva, takže časem udělám přímé srovnání. A také přidám recenze dalších Ardbegů, protože jestli tato slepá degustace něco dokázala, tak že Ardbeg si svou silnou pozici zaslouží.
Z klasických značek u mě i celkově dost propadl Lagavulin. Na velké jméno je to dost špatný výsledek, umístit se vedle Ailsa Bay a Inchmoanu místo Laphroaigu a Ardbegů.
