Clynelish je skotská single malt whisky z Highlands, která spadá pod koncern Diaego. Asi nejznámější je svým spojením s míchanou whisky Johnnie Walker a s historickou palírnou Brora. V základní nabídce této značky najdeme klasický 14 yo, lahve ze série Selected Reserve a omezenou edici ve stylu Hry o trůny – House Tyrrel.
Já jsem zatím ochutnal dva různé – 14 yo z nabídky palírny a 10 yo lahvovaný pro Hedges & Butler (který spadá pod Ian Macleod & Co). Klasický čtrnáctiletý Clynelish je lahvován v síle 46 % a je popisován jako „pobřežní“ whisky, která se svým stylem blíží víc ostrovům, než whisky z vnitrozemí. Desetiletý kousek patří do omezené série 677 sudů, ve kterých whisky z roku 1992 zrála až do roku 2003 a byla lahvovaná v síle 43 %.
Začnu čtrnáctiletým Clynelishem:
Vůně se dá popsat jako lehká a jemná. Je velmi příjemná a nacházím tóny zemitosti, zatuchlého obilí, ořechů a nesladkého medu. V pozadí se pak objevuje lehká slanost a stopy ovoce.
Chuť je plná a jemná, taková hladká. Je zde stejný nesladký med s ořechy jako ve vůni, objeví se zde vosk, dřevo a obilí v čokoládě.
Dozvuk je podobný vůni a chuti, jen na to jde trošku opačně. Nejsilněji zde jde cítit obílí a dřevo, za nimi pak med a ořechy. Někde se schovávají i tóny čokolády. Celkově je dozvuk pěkně výrazný.
Desítka má ve vůni hlavně tuhý, voskový med. Ten je spojen se sladkým voskem a svěžím ovocem. Nejsilnější jsou zde meruňky.
Chuť je sladká a silně ovocná, zároveň je pálivě perlivá. Velmi výrazně zde je sladký a zatuchlý med společně s přezrálými meruňkami. V pozadí se pak nachází sladké dřevo a hořká čokoláda.
Dozvuk je očekávaně medový, doplněný sladkým dřevem, ovocem a voskem. Ze začátku jsou nejsilnější meruňky, postupně ale zmizí a zůstává hlavně med v plástvi.
Obě tyto whisky mají společné chutě medu a vosku, ale jinak jsou docela rozdílné. Čtrnáctka je více vyzrálá a bohatší, i přes vyšší procenta je znatelně jemnější. Desítka je velmi živá a přímočará whisky, mnohem ovocnější a sladší. Jsou to dobré whisky, každá má něco do sebe a opakování bych se nebránil ani u jedné. Například 14 yo bych volil, kdybych chtěl večer posedět u něčeho jemného, vyzrálého a medového. A 10 yo když bych měl chuť na něco výrazného.
