Balblair je whisky palírnou nacházející se ve skotské vysočině. Založena byla v roce 1790 a byla provozována stejnou rodinou více než 100 let. Po této éře přišla modernizace palírny, stavba železnice a další… V roce 1911 byla palírna uzavřena a 1932 byla prodána poslední whisky ze skladiště. Během druhé světové války zde sídlila armáda a palírna začíná znovu fungovat v roce 1948. V druhé polovině století pak dochází k několika rekonstrukcím i změnám majitele. Od 1996 jsou vlastníkem Inver House Distillers, v roce 2007 se začíná whisky vydávat pouze jako ročníková. A až rok 2019 navrací do nabídky whisky se stanoveným stářím – 12 yo, 15 yo, 18 yo, 25 yo a nyní nově ještě 21 yo. Fermentuje se zde nezvykle dlouho, 62 hodin. Poté se obdobně pomalu destiluje, to trvá 4 a půl hodiny.
Dnešní whisky Balblair byla vydána jako Balblair 2000 a byla druhým vydáním whisky s tímto názvem. Ta první vyšla jako desetiletá v roce 2010, toto druhé lahvování stejného ročníku je sedmnáctileté z roku 2017. Whisky byla finišována v sudech ze Španělska a lahvovaná v síle 46 %.
Vůně je jemná a lehká, je aromatická. Překvapivě zde cítím tropické ovoce, pak také bonbony a lipo, je to taková lehká pouťovost. Vůně je možná trochu uzavřená, později cítím více i dřevitost a pořád je zde hodně ovoce.
Chuť je plná, ale lehká. Je spíše nasládlá a působí uzavřeně. Je také ale svěží a šťavnatá, po čase sladší a výraznější. Opět je zde tropické ovoce a lipo s dalšími bonbony, objevuje se zvláštní dřevitost a perlivost.
Dozvuk je výrazný a aromatický, je sladký a šťavnatý. Jsou tady bonbony i ovoce, pak ještě hořká čokoláda.
Tato whisky mi přišla sice trochu zvláštní, nicméně ale příjemná. Je slušná a zajímavá, není bohužel ale moc bohatá a také je až moc lehká. U mně je to bohužel v rámci akce zapomenutelný průměr. O to více jsem překvapen, že jinak si tato whisky odnesla docela nadšení. A že jsou v poznámkách zmiňovány tóny sherry, povidel, karamelu nebo medu, tóny které já jsem zrovna zde nenašel.
