V rámci slepé degustační akce Tajný ježíšek 2022 se nyní po řádce exotičtějších whisky vracím zpět do Skotska, čeká nás totiž další degustační skupina. Zde jsme ochutnávali whisky v sudových silách a to takové, u kterých neměla být dominantní rašelina nebo kouř. První ze skupiny je tu tak nezávislá whisky Ardmore. S jejich whisky se zde setkávám podruhé. Poprvé to byl vzorek Ardmore Legacy, který jsem recenzoval před několika lety.
Ardmore je palírna single malt whisky ze skotské vysočiny. Založena byla v roce 1898 a prý se za tu dobu moc nezměnila. Její jméno lze přeložit jako strmý svah nebo velké návrší a místní whisky je známá například tím, že je součástí míchané whisky Teacher’s. Ve znaku je pak zlatý orel, který zdobí tradiční etikety. Základní whisky palírny je již zmiňovaná Ardmore Legacy. Core range dále tvoří trojice whisky: travel retail Tradition, finišovaný Port Wood a nakonec Triple Wood.
Dnešní whisky ale není v nabídce palírny ale pochází od bottlera Signatory Vintage, o kterém jsem již v rámci ježíška psal v recenzi Glenlivetu 2007. Zde je součástí jejich série Natural Colour/Cask Strength. Whisky byla vypálena v roce 2008 a lahvovaná byla v roce 2021 ve věku 13 let. Zrála v bourbonovém sudu s číslem 800190 a bylo stočeno 237 lahví v sudové síle 54,5 %.
Vůně je hutná a zemitá, je tady sladký popel. Cítím uzený kouř a možná i zatuchlost, pak přijde ještě ovoce. Je to jak slané citrusy a sladké sušené ovoce ve slaném popelu. Je také plná a jemná.
Chuť je šťavnatá a suchá, je docela silná, časem až intenzivní. Opět je zde sušené ovoce a slaný popel, je tady sladká a svěží rašelina. A také výrazná slanost a pichlavost.
Dozvuk je velmi podobný, pouze se změní poměr mezi různými složkami. Nejprve cítím sladkou rašelinu, která ale postupně přejde do slaného popela. V druhé vlně je ovoce, to nejprve vypadá jako sladké sušené ovoce, postupně ale místo sladkosti ukáže slanost.
Tohle je určitě zajímavá whisky, ve svém stylu určitě pěkná. Ale moc mi nesedla. Byla rozhodně více rašelinná než jsem očekával a nenabídla nic moc kromě toho. Kromě své jednoduchosti je i pikantní. Možná za to může i zařazení mezi ostatní whisky ve skupině, které z většiny takovou slanost nebo rašelinu nenabídly. Stylem je to tedy spíš slaná pobřežní whisky s kouřem a zemitostí a tím v konkurenci neobstála. Není špatná, ve skupince ale bohužel asi nejhorší.
Známka ji tak špatně nevyšla, vysloužila si 2,25. To znamená, že více lidem spíše chutnala než nechutnala. Nebo ji prostě poslali do průměru. V poznámkách se opakuje rašelinnost, pálivost, pepřovost nebo zelenina. Zmiňuje se také vše od jednoduchosti a mladosti až po nekonfliktnost, nudu nebo čistotu. V kontextu celé akce si myslím, že Ardmore velmi zapadne a většina si na něj nevzpomene.
I když se mi chce říci, aby se palírna Ardmore nezatracovala, tak zjišťuji že sehnat nějakou Ardmore v Čechách taky nebude nejjednodušší, většina obchodů má pouze základní Ardmore Legacy, pouze výjimečně se objeví Tradition, Port Wood nebo Triple Wood. A na nezávislé věci zde zatím můžeme zapomenout.
