V druhé části podrobnějších recenzí se zblízka podívám na jedno sherry a jednu whisky. Podobně jako třeba u Redbreast Lustau jsme totiž mohli i na další degustaci ochutnat sherry stejného typu, v jehož sudech následně zraje jedna z ochutnávaných whisky.
Lustau Amontillado Los Arcos je španělské sherry typu Amontillado od společnosti Lustau. Sherry tohoto typu se vyznačují dvojitým stařením a toto není výjimka. Los Arcos strávilo v sudech 8 let, z toho 4 roky pod florem a 4 roky oxidačně. Oxidační zrání je to, co známe i z whisky, tekutina je v kontaktu se dřevem a dýchá. První zrání je ale něco jiného, zde se vytvoří z kvasinek vytvoří hutný povlak, který brání oxidaci vína, to pak zraje jinak. Toto víno bylo vyrobeno z odrůdy Palomino, lahvuje se v síle 18,5 % a má pod 5 g cukru i kyselin na litr.
Podle výrobce by toto sherry mělo být lehké, bohaté a ořechové – s lískovými oříšky. Společnost Lustau nabízí ještě dalších 6 druhů Amontillado sherry a nespočet druhů dalších typů. U většiny těchto 6 dalších druhů jsou také popsány lískové oříšky jako dominantní znak nebo jeden z jejich znaků.
Vůně je silně ořechová, ale cítím spíše vlašské ořechy. Velmi to připomíná ořechovku. Je lehce nasládlá a také lehce nakyslá. Nacházím zde pak ještě lehce dřevo, koření a med.
Chuť je trochu zvláštní, je lehká a trošku hutná, trochu svíravá a nakyslá. Opravdu hodně lehká a celkem jemná. Je zde dřevo, rozinky a hroznové víno, dále zatuchlost, guma a vinný ocet.
Dozvuk je nakyslý a jen maličko sladký. Cítím zde suché dřevo, ořechy, rozinky a vinný ocet, takové kyselé hrozny.
Sherry pořád ještě není moje oblíbená skupina, toto Amontillado ale už bylo stravitelnější než minulé Oloroso. I toto je na pití zvláštní, ale je pitelnější, velice to připomíná takový nesladký likér. Nákup lahve mě pořád neláká.
Glenmorangie Dornoch je jednou ze starších limitovaných edic této značky (na oficiálních stránkách už o ní není ani zmínka). Byla pojmenována po zálivu Dornoch Firth, vedle kterého palírna stojí. První zrání proběhlo v běžných sudech z amerického dubu, ve kterých zrál bourbon a finišována byla v sudech po sherry Amontillado. Whisky má finální sílu 43 %.
Ve vůni jsou silně znát dřevité ořechy. V popředí jsou vlašáky a sladké dřevo, v pozadí zemitost a lehce rozinky. Vůně je to lehká a trochu ostřejší, není sladká a je spíše suší. Celkově není tak bohatá, například Port i Madeira ji tu překonávají.
Chuť je plná a dost sladká. Jsou tu stopy suchosti a pichlavosti, je tu krémovost a ovocná trpkost. Cítím zde silně sladké dřevo a velmi výrazně mléčnou čokoládu, poté přijde lehké víno a pikantní koření.
Výrazná mléčná čokoláda pokračuje i v dozvuku, podobně i silná dřevitost. Zde je ale dřevo sušší, ne tak sladké. Znatelné je tu pražené obilí, v pozadí se schovává trocha ovoce. S časem se překvapivě ovoce objeví silnější, přijde s ním šťavnatost a sladkost. Celkově je dozvuk intenzivní a dlouhý, znatelně lepší než u Port a Madeira verzí Glenmorangie.
To ale neplatí pro celkové srovnání, ve výsledku Dornoch nepůsobí tak bohatě jako Port a Madeira, ty jsou také více vybalancované. Ale i tak je Dornoch pěknou a pitelnou whisky.
