Cocktaily v My Friends bar

Promo foto

Protože plzeňský My Friends je cocktailový bar, rozhodl jsem se tedy sepsat článek i přímo o cocktailech. Při minulých návštěvách jsem jim totiž zas takovou pozornost nevěnoval. V baru je samozřejmě pevný koktejlový lístek, aktuálně postavený na postavách z kultovního seriálu Přátelé. Hlavní hrdinové jsou doplněni stálicí Guntherem a Janice, také se zde točí nabídka sezonního drinku, pojmenovaného po jedné z mnoha vedlejších postav.

Ross je lehce zženštilý cocktail s agricole rumem, Monica zase čirý cocktail z tequily. Chandler má Becherovku, ananas a máslo, zatímco Phoebe hlavně banánový likér. Joey s čokoládovým vermutem je chlapácký drink, ale také to umí na ženy. Gunther má v sobě nepřekvapivě kávu a Janice nápaditě Žufánkův OMG gin. A Rachel, to je sladký bonbónek.

Tyto drinky jsem ale neochutnával, s výjimkou Gunthera zamíchaného ve whiskey souru. Místo toho jsem využil umění barmana Jaroslava, který mi namíchal koktejly založené na aktuálních chutích a naší diskuzi.

Prvním ze zajímavých koktejlů je Laphroaig Penicilin. Obecně je Penicilin oficiálním koktejlem IBA (International Bartenders Association) a také docela moderním receptem. Oficiální postup volá po čerstvém rozemnutém zázvoru, citronové šťávě, medovém sirupu a skotské blended whisky. Na patřičně promíchaný a naservírovaný drink se poté na vrch nalije tenká vrstva rašelinné whisky, oficiálně to má být Lagavulin 16 yo.

Já mám moc rád rašelinné whisky i zázvor, nikdy mě ale nenapadlo že existuje drink je spojující. Místní verze nahradila Lagavulin Laphroaigem, také jsem si ho mohl na vrch dávkovat postupně, každé napití tak mělo čerstvou porci kouře. Možná to byl ale k pozdní hodině až moc komplikovaný postup, každopádně mám Penicilin poznamenaný jako něco, co musím ještě prozkoumat víc.

Po minulých zkušenostech s whisky sourem namíchaným z JW Black Label jsem svou další návštěvu začínal drinkem, který jsem měl celou tu dobu v hlavě. Jak by sour chutnal s výraznějšími rašelinnými tóny? Výsledkem byl na přání namíchaný Johnnie Walker Double Black Whisky Sour.

A povedl se. Rozdíl oproti Black Labelu sice není markantní, určitě to ale koktejlu dodalo zajímavý šmrnc. Tak nyní nezbývá než ještě přitvrdit a třeba při nějaké další návštěvě udělat whisky sour ještě kouřovější.

Dále jsem se přesunul k největším whisky klasikám, pravděpodobně historicky nejvýznamnějším whisky koktejlům. Prvním takovým byl Old fashioned. Ten vyžaduje smíchání cukru, bitters a trochy vody, které se propojí dohromady. Do sklenice se doplní led a doleje whiskey – bourbon nebo žitná. Pak už jen lehce zamíchat a ozdobit pomerančovou kůrou a koktejlovou třešničkou.

Moje verze byla připravená z bourbonu Maker’s Mark (a neměla třešničku). Tento bourbon můžu i samotný, v koktejlu se tedy určitě nebylo čeho bát. Chápu, proč se tento koktejl stal klasikou, je totiž nebezpečně pitelný. Ideální, když si chcete ozvláštnit vaší whiskey. Díky jednoduchým ingrediencím i přípravě si ho určitě někdy namíchám i doma.

Druhým drinkem pak byl Manhattan. Ten se míchá z žitné whiskey (v našem případě z moc dobré Bulleit Rye), sladkého červeného vermutu a trošky bitters. Na rozdíl od předchozího, tento se po promíchání scedí do vychlazené sklenky bez ledu. Vizuálně tedy vypadá trochu elegantněji, chuť je zajímavá. Vermutu jsem zatím tolik na chuť nepřišel, s tímto drinkem tedy asi doma experimentovat nebudu. Z těchto dvou u mě vítězí Old fashioned.

Do tohoto baru se každopádně budu rád dál vracet. V mysli mám pár dalších drinků, která bych si mohl nechat namíchat a pár témat které můžeme probrat se sklenkou nějakého drinku.