Laphroaig, to je má velice oblíbená palírna. Není proto divu, že už se mi pár lahví doma objevilo a že se snažím ochutnat i další kousky z její nabídky.
Palírna Laphroaig se nachází na ostrově Islay a funguje už přes 200 let. Tento ostrov i samotný Laphroaig jsou dobře známé produkcí rašelinné a kouřové whisky. Zde bych rád porovnal 3 lahve, které jsou si docela podobné stylem i cenou. Takové 3 základní Laphroaigy, které se mi tu sešli.
Laphroaig 10 yo je základní lahví této značky. Destiluje se stejně, jako už 75 let a stráví poté alespoň 10 let v dubových sudech. Ty jsou původně bourbonové, tedy z amerického dubu a použity pro staření bourbonu. Lahvuje se v klasické síle 40 %. V této síle jsou pak lahvovány i Four Oak a Select. Pro mě bude tato láhev tou, se kterou budu srovnávat další Laphroaigy.
Laphroaig Quarter Cask (QC) je oproti klasické desítce docela novinka, doplnil ji v základní nabídce palírny. Zraje ve dvou různých sudech z amerického dubu. Nejprve whisky zraje několik let v klasických sudech po bourbonu, poté se přesune do quarter casků, sudů čtvrtinové velikosti. Jedná se v podstatě o oživení již delší dobu nepoužívaných postupů. V těchto sudech má whisky větší styk se dřevem, určité její aspekty tedy zrají rychleji. Na konci je lahvován v síle 48 %. Stejnou sílu mají například i Laphroaigy Lore, Tripple Wood nebo 16 yo.
Laphroaig QA Cask narozdíl od obou předchozích nepatří do základní nabídky palírny. Je totiž určen pro Travel Retail – bezcelní zóny, letiště, příhraniční obchody a podobné. Proto se také plní do litrových lahví. Používá se zde dvojité staření, podobně jako u Quarter Cask. Nejprve whisky leží v klasických ex-bourbon sudech, poté se přesune do silně vypálených sudů z amerického dubu. Délka tohoto staření není přesně daná a rozhoduje se podle chuti. Whisky v láhvi má sílu 40 %.
Tyto whisky jsou docela podobné a dovolím si říct typické. Často bývají popisované jako kouřové, rašelinné a jódové (a to z velice dobrého důvodu). Už první přivonění může překvapit, ty další si budete vychutnávat nebo je budete nenávidět.
U 10 yo je cítit hlavně onen zmiňovaný jód, takový závan nemocnice. Poté následuje suchý studený kouř a slaná rašelina. U toho všeho se ještě v pozadí schovává sladkost. QA je více kouřová a méně rašelinná, celkově hlavně méně intenzivní. Je znatelně sladší a možná i lehounce nakyslá. A jsou tu nezvyklé tóny nasládlých citrusů a pryskyřičného dřeva a snad i kokosu. QC je ve vůni více podobná desítce, ale je také trochu sladší než ona. Je zde výrazný jód, suchý kouř a popel.
Desítka je v chuti hladká a jemná. Cítím zde klasickou kombinaci rašeliny, kouře, popela a ještě rašeliny. QA je rašelinná a popelavá, je jemná a sladší než desítka. Navíc je tu silně znát sladké dřevo. QC je také sladší, ale je hlavně celkově intenzivnější a zároveň řidší, pikantnější.
Dozvuk je u desítky dlouhý a intenzivní, s očekávanými tóny popela, nasládlé rašeliny a stop jódu. Je tu znatelná sladkost, která byla před tím skrytá. QA je také intenzivní, ale po výrazně kratší dobu. Je tu samozřejmě rašelina, navíc doplněná nakyslým popelem a trochou soli. Nepůsobí moc vyváženě. A nakonec QC, ten je v dozvuku méně rašelinný než ostatní dvě. Zůstává tu hlavně sladký popel a je velmi cítit pikantní pichlavost.
QA je takový krok stranou, dostaneme trochu jiné chutě, ale možná také trochu méně toho, co by jsme čekali od Laphroaigu. Samostatně obstojí, když ho budete srovnávat tak už možná tolik ne.
QC je svým profilem blíže k 10 yo než ke QA. Je poznat, že je to mladší a pikantnější whisky, ale to mu přidává na výraznosti a intenzitě. Ideální Laphroaig, když chcete trošku té síly navíc.
Desítka pro mě zůstane etalonem pro další ochutnávání, je to plná rašelina, která je zároveň jemná a vyvážená. Všechny tři jsou to Laphroaigy a všechno jsou to dost dobré whisky. Rozhodování mezi nimi bych nechal vždy spíš na aktuální situaci.
