Když už jsem jsem se díky naší degustační akci dostal ke vzorkům oficiálního (ale limitovaného) sedmnáctiletého Arranu ze sudu po Calvadosu a nezávisle lahvovaného cirkusového jednadvacetiletého Arranu, rozhodl jsem se zapátrat v poznámkách a sepsat něco stručného k jeho běžnějším lahvím. Poznámky jsem dohledal k ochutnávce základního desetiletého Arranu a také pátého plnění sudové dvanáctky.
Palírna Arran je s námi přibližně 30 let, nalezneme ji na severním pobřeží stejnojmenného ostrova. Nachází se ve vesnici Lochranza, ve které se také mele z pevniny dovezený ječmen. Arran se zaměřuje hlavně na výrobu klasické single malt whisky, toto portfolio jeho majitelé doplnili nedávno ještě druhou palírnu Lagg (se specializací se na výrobu rašelinné whisky). Místní whisky se nikdy nedobarvuje ani nefiltruje za studena, obvykle se stáčí v síle 46 % nebo v sudové síle.
V palírně Arran se destilují single malt whisky Arran a Machrie Moore, míchá se zde i smetanový likér Arran Gold či blend Lochranza. Další blend i single malt produkují pod jménem Roberta Burnse. Core range Arranu tvoří aktuálně trojice whisky s udáním věku (10, 18 a 25 yo) a celá řádka NAS lahví (Barrel Reserve, Quarter Cask, Sherry Cask a trojice Wine Finish (Amarone, Sauternes, Port)). Nebo pak ještě různé limitované série.
První nakouknuní do historie Arranu je jejich 10 yo whisky. V současnosti vypadá již trochu moderněji a obsah lahve se zdá tmavší. Pořád si ale drží podpis palírny, nerašelinný slad, nedobarvování, 46 % alkoholu i 10 let v sudech. Já konkrétně ochutnával nejspíš někdy kolem roku 2015 plnění z roku 2013. Ani u jedné verze desítky se nemluví o detailech zrání, nejspíše se používá libovolná kombinace sudů. I když barva by nasvědčovala že starší verze mívala menší podíl sherry sudů.
Vůně byla taková svěží, se senem a suchým ovocem. A dokonce závanem připomínajícím kouř. Chuť byla dřevitě ovocná s troškou hořké čokolády. Příjemně výrazná a hřejivá. A dozvuk také silný a zároveň dlouhý, trochu sladší a s výraznou dřevitostí. Byla to zajímavá a dobrá whisky, takže bych se teď nebál ochutnat současnou verzi.
Na rozdíl od Core desetiletého plnění je série Cask Strength už ztracená v minulosti. Série začínala v roce 2011 dvanáctiletou whisky ze směsi 1st & 2nd fill sherry sudů v síle 54,1 %. A její pátou várku z roku 2015 jsme ochutnávali na Whisky Life Prague 2017. Pořád se jednalo o dvanáctiletou whisky v sudové síle (52,9%), nebarvenou a nefiltrovanou. Jen už se u ní neuváděli detaily ke zrání. Víme ale, že ve várce vzniklo 18000 lahví. Následně už vznikla jen šestá várka, o těchto pozdějších plněních se také mluví i jako o zrajících v bourbonových sudech…
Vůně této whisky byla trochu uzavřenější, trochu měkká a zatuchlá. S tím jak se otevírala, tak ukázala med a suché dřevo, následně se objevily tóny kyselého ovoce a banánu. Chuť byla nepřekvapivě plná a silná, sudová síla o sobě dala znát. A pokračovala zde silná trojice – sladké dřevo, trpké ovoce a banán. Dozvuk byl více suchý a zatuchlý, s dřevitostí a medem. A čokoládovou sladkostí, s troškou toho stejného ovoce. I se sudovou sílou byla whisky jemná a pitelná, sice výrazná, ale pořád pohodová. Dobrá skotská whisky. Asi by se dalo říci, že v duchu této skončené edice bylo následně vydáno sudovek více. V součastnosti je jí nejbližší asi dvanáctiletý Private Cask taktéž v sudové síle, ale myslím že za ochutnání stojí jakýkoliv Arran.
